Můj seniorský život: Zřejmě jsem mu nepadla do oka

Paráda, četlo se to báječně!!! Tak houšť a větší kapky, ať mají vnučky další podobné zážitky!!! A na nějaké modřiny nekoukat, ty se zahojí a dojmy zůstanou!!!

To jsou přesně ty momenty na které budou vnoučata vzpomínat . Pěkné

Koně, jako ušlechtilé tvory odjakživa miluju, ale mám také respekt. Na koni jsem seděla naposledy v dětství. Když ke mně přijedou v létě malé vnučky, jezdíme s nimi do nedalekých Vrchovan, kde chovají koně a nabízejí vyjížďky pod hradem St. Berštejn. Děvčátka s maminkou a průvodkyněmi odjedou a já se zatím proběhnu po okolí a pofotím si. Na zážitek, jako je ten váš, už si netroufám :-) .

Krásně napsané! Těším se na Váš další článek.

Souhlasím, léto budiž pochváleno a děkuji za přiblížení zážitku z jiného ranku.

Vás příběh mě velmi pobavil.

Připomněla jste mi svým zábavným vyprávěním mé období ježdění na koni. Jeden můj pád v přírodě se podobal tomu Vašemu. Můj jinak loudavý kůň Olda se splašil a natáhl to tryskem z lesa přes velikou pláň domů. Když jsem se sebrala ze země s poznáním, že jsem živá, nezbylo mi, než dojít na jízdárnu pěšky. Do smíchu mi nebylo, byla jsem pěkně omlácená. Odlehčil to pouze jeden pán, pracující na zahrádce, který zavolal: Slečno, mně se zdá, že jste někde ztratila motor.

Zasmála jsem se, i když vím, že Vám do smíchu rozhodně nebylo. Ale podala jste své vyprávění úsměvně, a to je dobře. Nakonec i ten pád dobře dopadl, tak proč se nezasmát. :-) :-) :-)

Děkuji všem za příznivé hodnocení...píši ráda, ono je i o čem. Celoživotních zážitků je hromada. Jsem velmi ráda, že jsem na tuto společnost (čistě náhodou)narazila. Myslím, že tu je spousta skvělých lidí...a také co číst. Život každého z vás je jiný a rozhodně zajímavý příběh.

*****