Ilustrace: pixabay.com

Příběh na 50 slov: Přepadení

29. 2. 2016

Den je krásný, čekalo ji setkání, pohyb a žádný stres. Náhle tíha za krkem, studené objetí a už ji vidí, mráz po zádech běží. Prastará, od jara do jara navzdory všem stále svěží. Horké víno, přesto studené líce. Připíjím šťávou z citronu. Alespoň chvíli spát. Na konci Chřipky je krásně.

glosa Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 1.3.2016 15:10

Jano, hora knih k mání byla, ovšem jiné dobré se neobjevilo.

Drahomíra Stínilová 1.3.2016 14:43

Nesnáším, když mi chřipka začíná a já mám svůj plán, který musím odložit. Bezvadně se Vám povedly ty nepříjemně-příjemné pocity nemoci vtěsnat do padesáti slov.

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:32

a my jsme na to tři. Pejsky nepočítám, ty už prskali taky. *****

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:29

Dano, pravda pravdoucí. Nesmí být ten konec v nedohlednu, což je u mě běžné. V současné době skoro 2 měsíce. Je totiž mrchá putovní

Eva Mužíková 1.3.2016 12:41

Dano, přesně tak to bývá -nečekaně udeří a člověk v tom lítá, číhá na nás všude kolem,..... já jsem vždy jak zbitá:)))

Jana Šenbergerová 1.3.2016 11:15

Ony i dolní cesty dýchací dovedou pěkně potrápit bez ohledu na kalibr zbraní proti ním nasazených. Kašlu, kýchám, špatně dýchám, ale jinak si to užívám. Venku vydatně sněží, doma je teplo a milý člověk nablízku. Hora knih k mání a mohu si užívat nicnedělání. Ve všem špatném třeba najít dobré. :-)

Dana Kolářová 1.3.2016 11:06

Paní Kosťunová, děkuji.

Dana Kolářová 1.3.2016 11:04

Pravda, paní Šimková.

Hana Šimková 1.3.2016 09:12

Ano, na konci chřipky je krásně.Jenom kdyby probíhala tak krátce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Úvaha o stížnostech a stáří

Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A protože tu moc lidí neznám, odnášejí to moji nemnozí přátelé.

Jan Zelenka

Střípky života a času

O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal jeho momentální hodnotu.

Jan Zelenka

GLOSA: Dědictví

Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné vlastnosti, velký nos, dům nebo dluhy, záleží na štěstí a počtu příbuzných. Před pár lety jsem mimo jiné zdědila křeslo. Velké, bílé, plastové, skládací. Po sestře.

Ludmila Černá

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová