Soutěž: Poprvé, podruhé, po sté

Dobrý den , nedalo mi to a díky tomuto článku jsem se registroval na vaše stránky ,leč nejsem senior. Nicméně momentálně na tomto táboře , v rámci volného času dělám správce . Kamarád mi dal odkaz a zaplesalo mi srdce vidět areál na starých fotografiích . Paní majitelka se snaží udržet budovu ve stejném stavu , dnes moderně řečeno retro . Takže dědeček tábor si stále žije svým životem . Tímto se na vás obracím s prosbou , pokud máte ve svých albech nějaké fotografie tohoto tábora a je ve vašich možnostech zaslat scany na můj e-mail budu vám vděčen , chceme paní majitelku překvapit ,sama již léta shání informace o tom jak areál fungoval dřív . A klidně se v létě stavte a osazenstvu se ohlaste pod heslem ,, pekárenskej,, instrukce dostanou a bojovka je na světě :-) Můj mail : micivletu@seznam.cz ,děkuji a přeji krásné dny.

Ale Liborku, já jsem nemyslela , že bychom tam byli jen my dva. Určitě by se někdo na Kleť přidal...A vyjedeme lanovkou.... Ne záda je jen a jen cvičení...

Haničko, za hřích bys určitě stála, nevím proč jsi mi začala vykat. Jen kdyby se stal nějaký zázrak s mojí bolestí v zádech, abych si zase mohl zopakovat svoji milou Kleť. Sakra, nechce mě to pustit na hvězdičky, že prej jsem už hodnotil. :-(

Díky za vzpomínku . Také jsem na jednom byla ,ale víc si vzpomínám na tem kde jsem byla jako maminkou dvou dětí a v prázdniny jsem vypomáhala v kuchyni v krásném areálu pionýrského tábora v Šubířově. Spousta zážitků na které vzpomínám a vyprávím svým vnoučatům

Libore, to je ta Chata pod Kletí. Našla jsem ji na internetu.Stála by za hřích na setkání a zdolat Kleť. Co říkáte?

Tvé krásné Poprvé mne vrátilo do mých táborů...a že jich bylo! A ta nádherná fotodokumentace!!! Zaslouženě 5*

Ahoj Hani, zahájila jsi soutěž "Poprvé" moc pěkně. Zážitky z dětských táborů jsou nezapomenutelné. Také jsem byla jednou praktikantka a jednou vedoucí a jsou to zážitky na celý život. Díky...*****

Milá Haničko, již dlouho jsem nečetl takové krásné povídání, které i mě vrátilo do dětských let, kdy jsem jako kluk jezdil na tábory. Na svém prvním jsme spali ve stanu s podsadou a na stanu byl nápis Hrdý korsár. Potom byly další tábory, na těch posledních už i s láskama. Na tábor jako vedoucí jsem nejezdil. Vlastně ano, jednou do NDR na výměnný tábor.Ale později jsme s kamarádem jezdili s bandou dětí na podnikový tábor, když už byl bez dětí. Na konci prázdnin a říkali jsme tomu robinzonády. Nádherné vzpomínky.

Hani, to je moc milé vyprávění i půvabné retro fotky. To místo je mi nějak povědomé. Já byl jen jednou jako učitel se středoškoláky na týdenním branném cvičení ve velmi podobném areálu, také s bazénem, v Holubově pod Kletí. Není to nakonec ono?

Připomněla jsi mi také několik táborů, kdy jsem začínala jako praktikantka a skončila jako vedoucí, ale nakonec jsem v tom nenašla zalíbení jako ty. Samotář ve mně zvítězil. Pěkný začátek soutěže.