FOTO: autorka

Soutěž: Moje poprvé trochu jinak

4. 3. 2016

Můj příběh Soutěž - poprvé

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 26.1.2018 20:04

mmmmm

Eva Mužíková 11.3.2016 11:57

Děkuji děvčata za reakci.. Alenko, já se přiznám, že toto video je jedno z mých velice oblíbených, jaksi mne nabíjí, stále na ty mrňousky vzpomínám..

Alena Tollarová 10.3.2016 19:32

Evo, vrátila jsem se k Tvému videu několikrát. Nemůžu se nabažit toho radostného skotačení v neuvěřitelném tempu.

Hana Lancová 8.3.2016 19:43

Skvělá Evička, nádherné video a perfektní hudba. :-)))

Marie Novotná 7.3.2016 14:33

Práce se zvířaty je krásná a náročná.Sešla jsem se u dobytka s porodem několikrát a pomohla několika telátkům na svět.Zachraňovali jsme nadutou krávu a podobně.Dobře znám ten pocit beznaděje,ale i pocit radosti z nového života.Moc hezky napsané ,,poprvé".

Eva Mužíková 7.3.2016 12:40

Děkuji vám za hezká slova, která mne vždy potěší...

Růžena Antlová 7.3.2016 07:06

Krásný příběh a nejvíc se mi líbí jak Bertík v úžasu kouká na to jak jehňátka skotačí .

Drahomíra Stínilová 6.3.2016 21:56

Krásný článek a obdivuji Vaši odvahu. Mám vzpomínku když jsem byla asi v 10 letech nemocná sama doma a na naši foxteriérku Dášeňku to přišlo. Volala jsem mamince do divadla, ale nemohla, protože měla představení. Jen mi poradila ať zavolám našeho veterináře. Přijel sice, ale já s prvníma musela Dášeňce pomoct, protože si nějak chudinka nevěděla rady. 2 poslední štěňátka se narodila tenkrát mrtvá. Ale zbylo 5 zdravých. Když jsme dávali poslední, hrozně jsem brečela.

Zuzana Pivcová 6.3.2016 20:50

Už dávno vím, že jsi holka do nepohody, takže tohle mi k Tobě dokonale sedne. Díky.

Marie Magdalena Klosová 6.3.2016 19:54

Evi,dojemný a krásný příběh.Jiný se od Tebe nedá ani čekat.mm

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha