Mé nostalgické vzpomínky na MDŽ

Se společenskou výchovou je třeba začít již v raném věku. Ladislav Špaček by to měl doplnit do svého TV seriálu „Etiketa“. Mám tři vnučky (4, 5, 11 let) a tři vnuky (11, 12, 13 let). Když se u nás sejdou, mám vždy pro ně přichystáno 6 různých malých dobrůtek. Rozděluji je podle hesla: „Vždy má přednost žena před mužem a starší osoba před mladší“. Takže si první začne dle této zásady vybírat nejstarší vnučka Terezka, až po nejmladší Danušce následuje nejstarší z kluků atd. A tak to děláme se vším. Klukům jsem vysvětlil co znamená slovo „džentlmen“ a berou to.

Děkuji, děvčata milá.

Liborku včera jsem tu nebyla, tak jsem se tvým příspěvkem potěšila až dneska. Co na tom, jestli je trochu sentimentální i když se to dnes už nenosí, je psaný upřímně od nejčestnějšího člověka, co znám. Díky a piš dál.

Libore, jistě, život nám nepřináší jen radosti, pohodu a veselí. I ty starosti a smutky, které se nám postaví do cesty, do života patří. Ale pokud s nimi člověk nezůstane úplně sám v prázdnu, pokud má Někoho nebo něco blízko sebe - a nemusí to být jen člověk - mohou mu i ve smutcích dát sílu nepadnout a jít dál. Tví kluci Ti té síly dali - a bylo jí třeba! - opravdu velmi mnoho. Tvé vyprávění mne, jako mnohé další čtenáře, také dojalo. A Ty jsi zvládl výborně - tehdy i teď - ve vyprávění. ( Na školní oslavy MDŽ vzpomínat nemusím).

Děkuji všem za milé přijetí mého článku, trochu jsem se obával, že je příliš sentimentální. Ještě bych se rád zmínil o laskavých ženách v naší škole. Kolegyně mi pro kluky často přinášely nějaké své dobrůtky, (jako třeba štrúdl). Než se mi podařilo sehnat občasnou výpomoc od charity, pomáhaly mi i s žehlením. A dokonce studentky z mé maturitní třídy se samy nabídly a každou středu večer mi přicházely děti ohlídat, abych si mohl s kolegy v tělocvičně zahrát basket a pak s nimi zajít i na pivo. Jen jsem se musel vrátit do 22. hod., kdy musely být zpět na internátě, ale ten byl naproti. Ženy milé, vám poděkování a lásku vám.

Libore, díky za krásné a dojemné vyprávění. Také patřím k těm, které nedopadly dobře s otcem našich společných dětí. Ale potom jiný muž a hlavně kamarád, nám všechno vynahradil. Věřím, že jsi prima "chlap". Škoda, že se neznáme, my všichni Íčkaři , osobně. *****

Libore, Váš příspěvek je krásně napsaný, vehnal mi slzy do očí, co se Vašich chlapců týká. Jejich přáníčka musela být opravdu s těžkými srdíčky vyráběná...♥♥♥ Oslavy MDŽ jsem také zažívala 8 let v Základní škole, kde jsem pracovala, posezení ve sborovně při víně a dobrotách, které jsme každá donesly. Ovšem já jsem domů chodila kolem půl osmé, neboť mi jel poslední autobus, a i tak bylo doma zle...ale to už sem nepatří. Dostávaly jsme květinu a k tomu dárek, později pak poukázku do drogerie, za kterou jsme si mohly vybrat podle svého přání. Tak to bylo bezva :-). ♥♥♥ Jinak včera jsme v práci od pana ředitele každá dostala 1 gerberu, ale krásně nazdobenou. :-)

Libore, k té první části příběhu - podobný osud měl i můj děda, učitel. Zemřela mu mladá žena, a zanechala tu 2 děti, mou matku a její sestru. Děda se už nikdy neoženil. Příbuzní poblíž nebyli, sestry jeho ženy, také kantorky, dostaly umístěnky po Čechách. Tak jako všechny děti, kterým odešla milovaná a milující máma, psaly přáníčka do nebe i do deníčku. Děda dcery vychoval sám až do dospělosti, a umožnil jim, aby vystudovaly pedagogickou školu. Pro naší rodinu byl nejen výborným otcem, ale i nejlepším dědou a pradědou na světě. Skláním se před muži, kteří sami vychovali své děti.

Pane Farský, Váš článek je dojemný i poučný zároveň. Vyjadřuje takovou milou , lidskou vřelost, která se stále častěji vytrácí z našeho života. Já pracovala celý život v ženském kolektivu, mužů bylo jen pár. Přesto jsme si udělali krásnou oslavu MDŽ a vůbec nešlo o politiku. Také vím, co to je zůstat s malým dítětem bez partnera - moje dcera ovdověla, když jejich vytouženému synovi byly 4 měsíce. Nikdy tátu nepoznal, ale ví o něm všechno. Teď už je mu 9 let , dcera si našla nového partnera, který je má oba rád. Mně je ale často líto, že svého tátu zná jen z fotografie.

A díky za krásné tulipány.Podobné mám ve váze od svého milého.mm