Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Moje poprvé - Výkaz

12. 3. 2016

Můj příběh Soutěž - poprvé

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(4.9 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dagmar Bartušková 16.3.2016 08:16

Kdybychom stáli pořád na jednom místě, tak jsme v p.... Bez PC už ani krok, je to pokrok!

Lidmila Nejedlá 15.3.2016 22:58

Děkuji všem za komentáře.

Danuše Onderková 15.3.2016 22:16

Hlavně že všechno dobře dopadlo, život píše různé příběhy.

Marcela Pivcová 15.3.2016 12:52

Paní Lidmilo, válčím s počítačem dodnes a nevím, jestli bych dostala, právě z toho důvodu, ještě odvahu vzít třeba jen pár hodin jako zástup. Zažila jsem už dobu, kdy se vysvědčení tisklo, ale naše zástupkyně mi v takovéto situaci ochotně pomáhala. V hudebním kroužku ani dnes naštěstí počítač nepotřebuji.

Libor Farský 15.3.2016 11:06

Lidmilko, milé počteníčko jako vždy. Jsem také velmi konzervativní. Jenže třeba moje maminka pracovala u Hefa n.p. v době plánovaného hospodářství - to byly tenkrát tzv. "pětiletky". Takže měla za úkol naplánovat potřebu podniku všeho možného na 5 let dopředu. Takže např. i spotřebu ramínek na šaty, mýdel a ručníků, toaletního papíru atd. Myslím, že by jí počitače v tom idiotském systému byly obrovskou pomocí. :-)

Soňa Prachfeldová 15.3.2016 09:10

Začátky byly těžkopádné, jako ta technika, vtipné milé povídání .

Lenka Hudečková 15.3.2016 06:00

Lidmilko, hezky napsané. ♥♥♥Znala jsem ze SŠ taky jen PC na děrovací štítky ,to mě nebavilo...koupit si počítač mě donutilo až to, když šla dcera studovat do Prahy. Telefonování v té době bylo drahé, žádné "balíčky" jako dnes, tak jsem si pořídila někdy v roce 2002 svůj první stolní PC...učila jsem se postupně, každý víkend něco.. nejvíce jsme s dcerou na dálku používaly ICQ, kde mi i v týdnu radila, co a jak...

Helenka Vambleki 15.3.2016 01:01

Já v práci zažila ruský sálový počítač s děrnými štítky, stojany na pásky...pak první počítače, jazyk JCL...a pak mě propustili. V roce 2002 jsem stolní PC ani neuměla zapnout, zapla jsem jen monitor a čekala a nic se nedělo. Dnes umím pracovat i v Excelu - používám ho při vymýšlení křížovek :-)

Olga Štolbová 14.3.2016 22:58

Lidu, moc hezké vzpomínání. Tohle mě naštěstí minulo, já jsem si Písíčko pořídila jen pro radost až v pětasedmdesáti letech, ale než jsem se to trochu naučila, byl to občas nervák. *****

Marie Magdalena Klosová 14.3.2016 21:54

Tak vidím,holky,že jsme na tom veskrze stejně! Tedy dobře !!! :)mm

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha