Když květen se rozvoní
a básník skládá verše z květů,
co otevřou i okno zapomnění
na prošlou vstupenku do mládí,
celý kraj voní po šeříku,
jak tenkrát, když patřil nám svět.
A milenci jsou stejného věku,
jak my před půl stoletím,
ruku v ruce jdou proti proudu času,
polibky chutnají po jahodách
v ten specifický čas
a všichni toužíme po lásce.
Svět patří našim vnukům,
co právě maturují,
držíme palce a věříme jim,
před půl stoletím jsme také byli
studenty, co patřil jim svět.
Tak hodně štěstí přejeme!
Babičky, dědové, co mají letos
půl století od maturity,
já, on i ty, i ostatní,
a láska jde zase kolem nás
v ten maturitní čas,
stejně jak tenkrát ...
