FOTO: archiv autora

Pošta pro mě

10. 6. 2016

Můj příběh vzpomínky

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ivana Šimicová 25.6.2017 18:36

Krásný příběh

Kristina Halfarová 15.7.2016 11:18

To je krásné.Tak vám držím palce.

Oldřich Čepelka 19.6.2016 18:27

Tak už to bylo! Včera. Přišlo 16 lidí, vše se vydařilo. Založili jsme Knihu pláckařů (= lidí, kteří si hráli na "plácku"). Silné zážitky přineslo scházení se. Dojetí a radost. Víc tady nenapíšu, komentáře mají být stručné.

Marie Magdalena Klosová 12.6.2016 22:21

Milý Oldřichu,držím Vám palce.Ať je ten návrat "na plácek" láskyplným a hřejivým návratem do dětských vzpomínek.A ať se Vám dobře usíná na půdě.mm

Helenka Vambleki 12.6.2016 22:05

Oldřichu, krásná nostalgie. Moc hezky jsi to napsal. Klobouk dolů před sestřenicí, kterou to setkání napadlo :-) Tak ať to dobře dopadne a ne že se budeš prát!!!

Oldřich Čepelka 12.6.2016 20:03

No, 560... , to je dobrá sci-fi, že? Tak pardon.

Oldřich Čepelka 12.6.2016 20:02

Už mám seznam pláckařů po 560 letech. 24 jmen a zatím nemohou přiejt jen dva pro trvalou péči o nemocné příbuzné. Tak nám držte palce (před 60 lety jsme se občas prali!).

Anna Čípová 12.6.2016 05:28

Přeji šťastný návrat do dětství. Při čtení vašich řádků jsem si vybavila naši partu.

Zdenka Jírová 12.6.2016 01:27

Hezky napsané. My jsme se poprvé sešli se zákldní školou po 42 letech. Když jsem šla na smluvené místo, myslela jsem nejprve, že je tam sešlost seniorů z domova důchodců. Nikoho jsem nepoznala. Od té doby se scházíme každým rokem a už se známe, i když teď už jsme opravdoví důchodci.5*

Libor Farský 11.6.2016 23:32

To je kouzelné povídáníčko, moc vašemu setkání fandím! *****

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Příběh o přátelství

V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku, co je v mém životě důležitější. Zda přátelství, nebo partnerství (neboli láska).

Daniela Lender Chaloupková

Husa a čepice

Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a ornamenty na římsách stál na klidném předměstí Českých Budějovic. Navzdory předjaří válečného roku 1945 v něm vládla mírumilovná atmosféra.

Miroslava Schusterová

Tenkrát ve Studnicích u Hlinska

Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se narodila v Jasném Poli a dědeček ve Studnici, blízko Hlinska v Čechách. Pak se přestěhovali do Prahy a vzpomínky zůstaly jen ve vyprávěních.

Ami Zahradníčková

Děkuji osudu za prožité dny

Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za chvíli bude tma a další den je za námi. Za pár dnů to bude rok, co navždy odešel můj Jiří. Můj princ. Vlastně nikdy nebyl můj, byl manželem jiné ženy, ale co nás k sobě poutalo, mi už nikdo nikdy nevezme.

Daniela Lender Chaloupková