O víkendu jsem byla na návštěvě ve svém rodném Vroutku u sestry, která měla narozeniny a svátek. Na neděli jsme měly s dcerou domluveno houbaření v prostoru bývalého lomu, kam nás vezme otec sestřina přítele. Má to tam prochozené a ví, kde rostou hřiby. Je to hrůza, vstávat v neděli brzy ráno, ale co by jeden neudělal pro houby, že.
Když jsme dorazili do lesa, vydali jsme se na pochod směr les. Jdeme a jdeme a najednou jsme zůstali stát. Bylo to něco úžasného. Před námi v šípkovém keři stál nádherný jelen desaterák. V první chvíli jsem se ani nehnula, připadala jsem si jako Burian ve filmu Když Burian prášil. Rozdíl byl v tom, že on měl flintu, já foťák, který jsem měla samozřejmě s sebou, popadla jsem ho a fotila a fotila. Ani jsme nedutali, ale zřejmě nás ucítil a vydal se přes cestu. Byl majestátní a výstavní, jak šel, zastavil se a otočil k nám hlavu. Prostě paráda. Pak se vydal na louku a my jsme si všimli, že tam je celé stádo. Vypadalo to, že je to vůdce, protože se k němu přidaly laně s mláďaty a další jeleni. Byl mezi nimi i malý muflon.
Když stádo vysoké zašlo do lesa, vydali jsme se dál a opět jsme zůstali stát jako přimražení. Před námi chrochtala a mlaskala kančí rodinka. Tedy, asi byly nejméně dvě, protože tam byly 3 nebo 4 velcí divočáci a spousta selátek. Jakmile nás ucítili, vzali nožky na ramena a byli pryč. No a dál byli ještě zajíci, ale ti byli bohužel rychlejší než já, takže mám na snímku 2 páry rozmazaných uší ve vysoké trávě
Přiznám se, že jsem se trochu bála, že na prasata někde narazíme, ale naštěstí se radši schovala. Sběr hub nebudu popisovat. Les byl zarostlý, trnitý a neschůdný. Každý z nás něco našel, a vzhledem k tomu, že jsme byly s dcerou návštěva, shrábly jsme je všechny. Ty nachozené kilometry ale za to stály. Určitě něco takového hned tak nezažiju. Bylo to prostě neuvěřitelné a přála bych to všem. Omlouvám se za zhoršenou kvalitu některých fotek. Zřejmě to bylo i tím ranním světlem v lese a mým rozrušením. Jsem prostě jen fotograf amatér. Lesu a houbám ZDAR!
