Naučme se být šťastní. Právě teď.

Když se blížila moje penze,měl jsem obavy,co budu dělat a ono to vlastně přišlo samo sebou.Údržba vily na rodné moravské hroudě,les ve všech podobách od pokladnice produktů,houby,borůvky aj až po přenádherné dýchání k tomu mi dopomohla naše skvělá vláda,ráno oznamují v tv,že cigarety se "upravují" o 2 - 7Kč na krabičku,začal jsem řvát,jak pominutý,kdybych vypsal ty výrazy mám jistě BAN. Strčte si je do,byla slova nejslušnější,odemne nedostanete od teď ani floka a tak nejen,že mám roční úsporu cca 20 tisíc,ale v tom zmíněném lese si ty plíce za min. 35let kouření čistím! A tak nabývám pocit štěstí,stejně tak,když je člověk obklopen,alespoň na webu zajímavými,moudrými a vnímavými lidmi.

Je to zvláštní, že jsem šťastná. Zdravotní stav nic moc, všechno slábne, zrak, sluch, čich. Přesto mám pocit, že nikdy jsem nedokázala tolik vnímat krásu přírody, jako teď.

já si občas dělám malé radosti, třeba si koupím něco hezkého na sebe ale štěstí je, že moje kočenka britunka se mi vrátila z toulek, a tak každý den prožívám své drobné radosti a to je štěstí.

Každý člověk je jiný a nachází štěstí jinak. Někdo miluje rodinu a bez ní ani ránu. Je šťastný, když se sejde spoustu lidí, baví se , slaví. Někdo je zase přemýšlivý poustevníček. Je rád sám i když třeba tu rodinu má. Jiný zase vidí štěstí v práci, že něco dokázal, vymyslel atd. Ale asi zásadní je mít kolem sebe přírodu, zeleň a taky tu hlínu, ale to může být též individuální. Jinak si myslím, že nás v tomhle ovlivňují čísla z data narození. Tenhle názor je osobní a nikomu ho nevnucuji.

Ač cesty nikam nevedly, tys po nich šel a šel jsi rád.....Mám ráda to "jití" už pro ty cesty samotné, i když třeba ještě teď nedohlédnu jejich konce. Pocit velikého štěstí nedokážu definovat. Ale když mě naplní radostný pocit, a ten se objeví každodenně, byť v něčem zdánlivě malém, vím, že jsem tu na světě správně. Bez Světové knihy štěstí. :-D

Žasnu, čemu všemu se vědci věnují. Já se držím zásady: "jaké si to uděláš, takové to máš."

Může být člověk šťastný i když je chudý a nemocný - toť otázka, dle mého ale ano, což mi dokazují mí předci a já se držím pravdy - žij teď,raduj se i z mála, vždy může být hůř, co tě nezabije to tě posílí, každá zkušenost je dobrá a z ní se poučíme....

V lese, u potůčku, vlastně kdekoliv v přírodě pociťuji štěstí, i když jen na krátkou dobu. Mohu si ho ale znovu přivolat. Právě tak se cítím šťastná a spokojená se svou rodinou, vnoučkem, i s mými dvěma kočičkami, kterým jsem dala domov.práce s květinami na balkoně nebo u dcery na zahradě také vnímám velmi pozitivně. Minulostí se už netrápím, nedá se změnit a budoucnost? Kdo ví?

S článkem souhlasím. Snažím se plánovat tak na co mám, zdravotně i finančně. Nezabývám se tím co by, kdyby... žiji teď přítomností. Když mám trable, jdu "kopat do pampelišek"-procházka vyčistí hlavu. Jestli je to podle výzkumů, tak to je mi úplně fuk. Hlavně, že jsem já i okolí v pohodě.

Na mne štěstí nějak výrazně nesedá,ale jsem docela šťastná, když se ráno probudím a vidím svého pejska. Je to pro mne taková ta muška zlatá.