FOTO: autorka

Proč je tráva zelená

30. 7. 2016

Můj příběh

Autor: Helena Votíková

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 30.7.2016 20:49

Procházka z Procházkou byla? Také ráda vybarvuji, mám mandaly.

Libor Farský 30.7.2016 17:48

Hezké, Helenko Procházková ...

Jana Šenbergerová 30.7.2016 17:17

Teď už se nedivím, že děti chodí denně domů se zelenými koleny. :-) Chodit s Procházkou na procházku je asi podobné jako s Kopřivou na kopřivy. :-))

Naděžda Špásová 30.7.2016 15:55

Helo, moc pěkné. Taky miluju zelenou trávu, hlavně tu sytou jarní. A je mi až trapně, ale omalovánky mám taky sebou v Blatné. Doufám, že procházka s Procházkou se vyvedla. *****

Jiří Libánský 30.7.2016 14:28

Děkuji za vysvětlení. Už delší čas mi vrtalo hlavou, co to tam ti trpaslíčci potmě kutí. Ráno jsem je tam hledal a už tam žádný nebyl. Ale já měl trochu zeleně obarvená kolena. Asi barva nebyla ještě pořádně zaschlá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová