Kohout na víně
Ilustrační foto: pixabay.com

Kohout na víně

5. 8. 2016

Tento příběh se stal před více jak dvaceti lety. Na našem dvorku se tenkrát proháněli nejen slepice a kohout, ale také hejno kachen, nějaká ta husička a na louce za dvorkem se pásly ovečky a koza.

Kohout byl takový nerudný, zákeřný mrzout. Byl to výstavní kousek, jeho peří hrálo nádhernou škálou barev. Nosil se jako páv, na hlavě přímo královský hřebínek. Velice rád však útočil zezadu, kdy to člověk nejméně čekal. Stalo se, že jsem v malém odděleném prostoru pozorovala kvočnu s kuřaty, opřená o dělící plot, jak si spokojeně hrabou a skotačí. Měla jsem na sobě pouze šortky, byl krásný letní den.

V tu chvíli jsem zapomněla být ostražitá a vychutnávám si ten veselý pohled na pobíhající drobotinu. A najednou děs! Šílená bolest na lýtku pravé nohy, do kterého se mi zasekly kohoutí drápy a zobák. Do očí mi bolestí vhrkly slzy. Nebylo to poprvé, co kohout na mě zaútočil.
„No počkej, ty parchante!“ křičím výhružně. Jenže kohout se nebojí, rozčepýřený skáče pořád do mě! Ještěže jsem tam měla opřenou jakousi lopatu. Popadnu ji a začíná boj kdo z koho. Kohouta jsem zahnala, ale jako vítěz jsem si nepřipadala.

Doma si stěžuji manželovi. Nevěřícně kroutí hlavou, to není možné, na něho neútočí. Ale když teda chceš, tak ho podříznu. Je vidět, že soucítí více s kohoutem než se mnou. Je fakt, že ten kohout byl fešák. Pyšně si vykračoval po dvorku, pevně dřímaje vládu nad slepicemi plně si vědom své důležitosti.

Šel čas a kohout útočil stále jen na mě, šel po mně jak po uzeném. Už jsem na dvorek chodila jen se sukovicí. Léto se zhouplo do podzimu. Manžel v té době chodil do práce na směny. V ten památný den „D“ měl odpolední směnu. Sousedka, bydlící nad námi, hlídala asi pětiletého vnoučka. Byl to takový šikula, všude ho bylo plno a měl velmi rád, když se „strejdou“ trávil dopolední čas.

Když jsem přišla odpoledne domů z práce, našla jsem na stole v kuchyni lístek na němž stálo „Kohout je v míse ve špajzce, musíš ho dočistit, já jsem už neměl čas. Honza“. Nevěřícně kroutím hlavou a jdu do špajzky. Tam na mě koukají kohoutí nohy trčící z mísy. Co se stalo? Nedá mi to a jdu za malým Tomáškem. Věděla jsem, že bude najisto znát odpověď.
„Tomášku, nevíš proč strejda zabil kohouta? ptám se klučiny.
„To teda vím, strejda slepicím řezal na řezačce kopřivy a kohout na něj skočil a strejda si do řezačky skřípnul prst!“ odvětil mně s ustaraným pohledem Tomášek.

A já se škodolibě rozesmála a říkám si a hele padla kosa na kámen. Malý Tomášek se na mě mračil a povídá mi vyčítavě „Teto, to vůbec není hezké, že se tomu směješ. Víš, jak to strejdu bolelo! Já vím, Tomášku, že ho to bolelo, ale dokud skákal jen na mě, tak ho strejda zabít nechtěl.“ Věděla jsem, že Tomášek z holé pravdy mít trauma nebude, protože u nich doma bylo ještě větší hospodářství než u nás.

Když přišel můj muž domů z práce, tak mi řekl, že opravdu na něj nešťastný kohout skočil, aniž by to on čekal, a tak si palec přivřel do pákové řezačky kopřiv. Bolest to byla ukrutná, ale přesto jedním chvatem chytil kohouta a druhým sekerku, která tam na dvorku byla. V tu ránu byl kohout o hlavu kratší. Jenže pak musel ohřát vodu a kohouta spařit, oškubat a vykuchat. Udělal to vzorně, já už žádnou práci prakticky neměla.
V neděli jsme pak měli poprvé k obědu kohouta na víně.

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Čípová
Kouzelné. A od Tomáška jsi dostala pěknou lekci, že Elenko.
Dagmar Bartušková
Eleno, po přečtení tohoto příběhu jsem se musela smát, i když byl ten váš kohout pěkný násilník. Když bych ho ze vzteku zabila, nepozřela bych z toho hajzlíka-zákeřníka ani kousek, pořád by byl s námi u stolu. Pokud jsem ho nemohla ani cítit zaživa, nemohla bych ho ani jíst. Každé sousto by mi rostlo v puse. A nebyl tuhý, když byl tak vyskákaný? V mládí měl na mě "spadýno" houser. Kdykoliv jsem okolo něj projela s potomkem v kočárku, nechal harém harémem, a se sykotem, vytáhlým krkem co nejvíc a roztáhlými křídly, po mě vystartoval. A tak jsem pokaždé kolem plácku, kde se svou rodinkou slastně spásali trávu, profičela jako Chiron. Potomek se vždy na ten úsek cesty a na to velké zrychlení jeho "autíčka" moc těšil.:-)
Zuzana Pivcová
Já jsem taková zvířomilka, že by mi i toho kohouta bylo líto. Asi bych ho jen někam zavřela, aby byl izolován od lidí. I když chápu, že vám to příjemné nebylo.
Helenka Vambleki
Kohouti jsou zákeřní, jak píšeš, útočí zezadu. Byla jsem u známých na vesnici s dvouletým synem. Chodil po dvorku, kochal se domácími zvířátky. a najednou!!!!! Krve by se ve mně nedořezal, když jsem uslyšela synův pláč a uviděla kohouta sedícího na jeho hlavičce, jak se snaží vyklovnout mu oko. Uffffff, zařvala jsem, zdvihla vysoko synka, ale ta dotěrná potvora se držela dál, musela jsem opravdu použít velkou sílu, až konečně jsem ho shodila. Poté jsem ošetřovala syna, který měl v čele tři díry, z kterých crčela krev, brrrrr, ještě teď se otřepu.
Květoslava HOUDKOVÁ
Můj "zážitek" je s jiným opeřencem: Když babička mne poslala - v červených šatičkách - pro něco na dvorek a zapomněla na volně pobíhajícího krocana. Tak rychle - jako na plot - jsem už nikdy v životě nevyšplhala!
Marie Magdalena Klosová
Pěkný příběh,pěkně napsaný.mm
Hana Rypáčková
Jo, taky jsem zažila zlého kohouta.Strýc mu usekl hlavu a ještě ze špalku popolétl. Stále to vidím před sebou. To mi ho bylo líto. Ale lítal na hlavu dětem a kloval. Hezké Elenko.
Zdenka Jírová
Vaše povídka mně připomněla mou příhodu s kohoutem. Když jsem se vdala, přistěhovala jsem se do domku k manželovým rodičům. Tchýně chovala pár slepic a kohouta. Když odjela na měsíc do lázní, chodila jsem krmit slepice já. Nejsem z hospodářství, byl to pro mne nemalý úkol, protože mne kohout neměl rád. Podobně jako Váš, na mne útočil. Musela jsem do ohrady chodit v jedné ruce s krmením a v druhé se smetákem, tem jediný na kohouta platil. Občas byl kohout rychlejší než já a neunikla jsem několika zobancům. Když se tchýně vrátila, přesvědčila jsem ji, aby kohouta zabila.
Marie Seitlová
Elen pěkně popsaná událost, kterou také z našeho dvorku znám. Bez klacku se ke slepicím nedalo jít. Jak jsem měla přijela s dětmi, tak ho maminka raději zavírala.
Alena Tollarová
Ono to vypadá jako legrace, když se to čte, ale legrace to není, když se to prožívá. Taky mám své zkušenosti. A já jsem, Eleno, ráda, že už znám Tvého Honzu a teď jsem to přečetla doma nahlas. Limi, Tebe úplně vidím a slyším. Akorát s tou tyčí si Tě představit nedovedu ... Ale že jsou ty potvory krasavci,co!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.