Kniha je můj nejlepší přítel. Nebo ne?

To se k Vám připojuji, i když jsem nikdy nebyla knihovnice, jen dychtivá čtenářka.Máme shodný názor na knihy a čtení vůbec.Také jsem se po přestěhování musela s velkým knih rozloučit. Nikdy bych knihu neodhodila do popelnice, rozdala jsem je .Byla jsem dlouho členkou Klubu čtenářů a ve čtvrtek horlivě četla, co vychází nového a předcházela jsem si prodavačku v Knize. To už je minulost, ale ráda na ni vzpomínám. Americké škváry nečtu a ni se na ně nedívám v telce.

I já miluju dobré knihy. Staré, po prarodičích, které si občas vezmu do ruky a vím, že je drželi mí předkové. Procházím se v knihkupectvích a čichám vůni nových knih, pročítám jejich anotace a někdy ještě nějakou koupím. Tu, o které si myslím, že z ní budu opakovaně číst. Spíš ale zajdu do knihovny a půjčím. S těmi vnuky bych si nedělala starosti, je jiná doba. Mají mnohem víc možností zábavy, než jsme měli my.