Dovolila jsem si vstoupit mezi diskutující na tomto portálu a byla vyzvána jednou čtenářkou, abych se více představila.
Jsem knihomol. A co pamatuji, tak snad od dětství. Moje první leporelo bylo Panenka v lese. To jsem byla opravdu malá, ale mezi knihami jsem vyrůstala a pamatuji si, jak v době války k nám pravidelně jezdíval pán s plným kufrem knih, pravděpodobně obchodní cestující, a mě to přímo fascinovalo. Narozeniny nebo Vánoce nebyly pravými svátky, pokud mezi dárky by chyběla kniha. Stalo se tak pouze jednou, kdy o jedněch Vánocích jsem dostala červenou koženou kabelku, ale vzteky jsem s ní tloukla, až jsem dostala výprask a vystrčení za domovní dveře, bez kabátku, bez čepice, ale vydržela jsem, rodiče ovšem ne. Jen maminka naříkala, že musela za ni dát vykrmenou husu! Taky jedna válečná vzpomínka. Pak už jsem o dětské knížky nouzi neměla.
Jako studentka si vzpomínám, co času jsem strávila v Antikvariátech a tyto návštěvy se opakovaly i v dalších městech, jak se přihodilo. Byla jsem v různých čtenářských klubech a opravdu se daly sehnat velmi kvalitní překlady zahraničních autorů, a tím pádem mi přibývaly i knihovny jako takové. Nejvíc mě srdce bolelo, když jsem musela opustit svůj velký byt a přestěhovat se do garsonky, tím pádem se i rozloučit s větším množstvím knih. Obdarovala jsem přátele, děti, jednu pražskou školní knihovnu, veřejnou knihovnu i Domov důchodců. Snad je budou mít všude tak rádi, jako já. Zůstala mi jedna menší knihovna, která je přeplněna k prasknutí, ale stejně neodolávám a občas mi nějaká nová kniha přibude.
Jen je mi líto, jak dnes málo lidí čte. Vidím to u svých vnuků, pokud byli malí, vyžadovali, abych jim večer před spaním četla, dnes má každý Notebook, a pokud měli ve škole povinnou četbu a udělat výpisek, byl to pro ně málem nadvýkon.
Mám i dojem, že se u nás vydává převeliké množství nehodnotných překladů amerických románů, kdo si dnes vzpomene na anglickou nebo francouzskou klasiku? Co je zfilmováno, na to se leckdo podívá, ale přečíst si knižní předlohu, to už málokoho baví. Takže "taková jsem já, matinko". Jinak nejsem vůbec "zapšklá", mám ráda operu, country, výtvarné umění a moc ráda jsem cestovala. Nyní už mi to moc zdraví nedovolí, ale pořád doufám, že se to zlepší.
Má někdo knihy tak rád jako já? Všechny příznivce zdravím.
