Přelud

Přišels ač nečekán,
vloudil se do mých snů,
hlasem svým medovým
hovořils se mnou.
Viděls, že poslouchám,
přidal jsi vřelosti,
použil k svádění všechny své přednosti.

Tvé ruce hřejivé pálí mě na kůži,
všechno máš, co já mám nejradši na muži.
Lákáš mě za sebou do světa beze snů,
do světa bez mlhy, do světa svítání.
Pospícháš, že mi to až hrůzu nahání.
Zpomalím, už nechci tvým tempem běžeti,
zdá se mi, že už jsem trochu tvou obětí.

Nedbáš a táhneš mě a já se vzpírám
a když se otočíš, tak s hrůzou zírám,
jak v očích tvých zelených blýská se faleš.
Pouštím se tvých rukou a couvám vzad.
Proč jsem si myslela, že umíš mít rád?