Na odvoz i trabant dobrý (5. část)

Vzpomínka, která vyvolává úsměv, ale nikoliv nostalgický. Pěkné, svižné, osobně dokumentární a krásně čtivé, Marcelo. Líbilo se mi, bylo by příjemné všechny ty díly "seriálu" číst jednou jako knihu.

Kdo byl někdy v Lovosicích, tak ví, že před třemi školami vedle sebe byl park a v něm podzemní chodby-kryty. Tam nás občas při vyučování nahnali. Teda vždy jsme my děti šly ulít rády. Jinak pochoďáky s půlkou cihly v chlebníku. Už nevím, jestli se povinná zátěž kontrolovala ...

Článek se mi moc líbí. Tak se omlouvám, že jsem dal málo hvězdiček. Člověk se blbě náhodou nechtěně dotkne displaye a už jsou tam hvězdičky a opravit to nejde. Marcela píše hezky. To už tak asi mají asi holky Pivcovic v rodině. :-) . My jsme tak dramatické branné cvičení neměli. Z Karlína jsme jeli s chlebníkem a maskou tramvají na konečnou do Hloubětína. Tam jsme na palouku si zkusili nasadit masky. Učitelé ze dvou švihadel udělali na zemi kruh, do kterého jsme se trefovali granátem. Asi z pěti metrů. Tedy naprosto nesmyslně. Poté jsme snědli svačinu a jeli do školy vrátit masky.

Nějak tak si to pamatuji. Ten rozpis, kdo koho svolá /bez telefonů/ a kdo co a koho ...Jasně, že si z toho všichni dělali šoufky a nějaké ta lahvinka na leknutí se objevila. Na pochoďáku s dětmi to zajišťoval zástupce ředitele a maskovaná lahev se hledala jako poklad. Děti s pláštěnkami a pytlíky na nohou...To všechno odnés čas... Že nějaký kolegáček nepomohl..Řekla sis? A s alkoholem- v napjatých situacích se alkohol nesleduje...

Tak takové cvičení jsem nikdy nezažila. U nás se o všech vědělo aspoň den dopředu. Bydlím vedle školy, byla bych první na ráně. Aspoň že se vám to uhlí "samo" sklidilo. :-)

Zasmála jsem se, tím spíš, že si na některé Tvé venkovské kolegy ještě docela dobře pamatuji. Člověku se dnes už ani nechce věřit, jaké formálnosti se mnohdy musely provádět a vykazovat. Nedovedu si představit, že by toto opravdu mělo být co platné za stavu ohrožení. V resortu obrany je však stav pohotovosti dodnes. Ba víc než dřív.

To je zajímavé. My jsme na SŠ měli branná cvičení vždy celá škola se všemi studenty a byla to cvičení v terénu. Tedy pochod "kamsi" - cíl znal jen velitel (učitel předmětu Branná výchova), který různé třídy objížděl na motorce a dával dílčí pokyny. Např. pochodovat jako vojenský útvar, vlevo hleď, vpravo hleď, vojenský pozdrav, ohlášen nálet - vyhledat úkryt, nasadit plynové masky, další cíl podle mapy, kterou dostal velitel útvaru - učitel. Vzpomínám na průšvih přesluhujícího učitele - starého pána v důchodu. Rozpršelo se a on pochodoval s deštníkem. Našeho generála zřejmě naštvalo, že musel jezdit na motorce. ZŘEJMĚ NEMĚL DOST PENĚZ NA TRABANTA.