Památník

Velmi pěkné téma. S chutí jsem si článek přečetla. Kde ty loňské sněhy jsou. :-)

Já mám památníčky hned dva. Jeden z dětství s podobnými zápisy jako vy a jeden z doby pozdější, v němž jsou podpisy a věnování význačných osobností, s nimiž jsem měla to štěstí se potkat. Řada z nich už není mezi námi jako např. malíři Zdeněk Miler autor krtečka, Ota Janeček nebo spisovatel František Kožík.

Nemohu odpustit našim, že veškeré památníčky a deníčky mých předků spálily. Já osobně schraňuji veškeré dokumenty svých předků a považuji je za velmi důležité pro další generace. Že to byla prý červená knihovna - není u mně omluva.

I když jsem kdysi památník měla, někam se mi vytratil. Zbyly mi ale třídní fotografie a několik listů, kam jsem si psala školní perličky ze zkoušení. Na srazech naší třídy 8.A jsme si je přečetli a zasmáli se jim. Už je to hodně dávno, co jsme chodili do ZŠ, letos jsme měli sraz po 57 létech. To to uteklo. Několik z nás se již nikdy srazu nezúčastní, před dvěma dny jsme byli na pohřbu dalšího kamaráda. Čas se nedá zastavit, bohužel.

Památní nemám, ale na pravidelná setkání spolužáku základky nosím fotky (naskenované a na kopírce zvětšené) a každoročně se dohadujeme, kdo je kdo.

Svůj pamatníček mám schovaný. Už dlouho jsem se do něj nedívala, ale teď jsem to udělala. Stojí tam: Až jednou po létech zrak Tvůj pohledne sem, budiž Ti tyto řádky vzpomínkou, pozdravem. Toto mi napsal a kytičku sněženek nakreslil můj táta 3.3.1963. 19.4. téhož roku už jsem tátu neměla. Dnes se nedivím, že mi tam máma nechtěla nic napsat ...

Památník jsem měla a možná ještě někde mám a pamatuji si i na maminčin, ale nevím, kdo z nás 6 sourozenců si ho vzal. Moje děti určitě měly památník - i kluci. Nedávno si ho odvezl domů nejmladší a jeho dcerky z něj měly plesír ;-) a hned jim maminka také pořídila památníky.

Památník z dětství také mám, jsou tam i některé stejné, nebo podobné výroky, veršíky, jako ve Vašem památníku. Občas si v něm čtou vnoučata, je zajímavé poslouchat jejich komentáře, někdy se u toho dost nasmějeme.

To mám radost, že památníky taky máte, nebo vzpomínáte...Uč. Pitrmannová- p vypadá jako o. Jak pokračovat Libore? Dospělácký deník neukážu...Vpravo od dveří- vedle toho ušatého kluka a druhá řada.

Haničko, je to kouzelné. Nemohla bys ještě navázat pokračováním?