Prodávání

No pane Miloši, vždyť Vy jste šprýmař! A hezky jste zavzpomínal. Já vzpomínám, jak jsem chodila do malého krámku na vesnici a za písničku v sedě na pultu jsem dostala vždy bonbon. To jsem byla malá a ještě jsem se nestyděla.

Ano, i mě chybí malé krámky a s prodavači, co si popovídají. Supermarkety se s malými krámky nedají srovnat a bohužel tam ani není čas poklábosit. Ale i tam mi stačí, když se na mne prodavačka aspoň usměje.

Pokuste se zamyslet nad tím, že pokud vám dříve lidé připadali srdečnější, upřímější a vztřícnější, zda to nebylo tím, že sami jste okolí jinak vnímali. Starému ufrflanému dědkovi a nebo zlostné, hádavé bábě nikdo nepřipadá dostatečně vlídný, vstřícný a srdečný. Nenechávejte to dojít tak daleko. Sami buďte jako dřív a zjistíte, že je takové i vaše okolí. Z vlastní zkušenosti mám ověřeno, že to funguje. Jen si musíte ten svůj přechod k ufrflanosti uvědomit, připustit a rázně si říct: "to tedy ani náhodou!" A najednou budete s lidmi nejen rádi komunikovat, ale i oni s vámi. Pokud narazíte i na morouse, vás optimistu to hned tak neotráví.

Sice dvojsmyslné vtípky, ale byly. Dnes, kdy je na rozdíl od tehdy skoro vše k dostání, když zavtipkujete a usmíváte se, jste "nějakej divnej".

Z článku je možno vycítit určitou nostalgii po "starých časech". Pane Miloši každá doba má svoje kouzlo. Naši vnuci třeba budou vzpomínat na krásné nákupy v hypermarketech. I já bych se chtěla projít Žižkovem v 19 století a zajít do malých krámků.

Proč pitomosti?Rozhodně lepší takové veselé prodavačky a dvojsmysly než fronty u pokladen v supermarketech.

To je zajímavé, vždy si přeji na člověka vidět při povídání, ale tady je mi milé, že nás dělí vzdálenost. Doufám, že je o jeho ptáčka dobře postaráno .Nejsem Eulálie, ale nedovedu se tomuto jednoduchému humoru smát.

Další "snůška pitomostí a blábolů" pokračuje - už by měla přestat.

Mně tenhle příspěvek připadá daleko přijatelnější než nějaké výpady proti dnešním venkovanům atd. Pravda, že jsou skoro všechny výroky prodavaček dvojsmyslné, ale situace tomu asi opravdu nahrávaly, v krámech nebyly žádné křehulky a to mužským zákazníkům vyhovovalo. Když jsem kdysi chodila s partou kolegů do hospody, také jsem si musela dávat pozor na to, co řeknu. :-) Zajímavé, že se všechny ty výroky pamatujete.

íáky pane Nekvasil za vzpomínky, tohle pamatuji. Krásné krámky a prodavačky s nimiž se dalo pobavit v dobrém i zlém. Dnes je to hrůza - jsou to snad dnes roboti ?