Ilustrační foto: pixabay.com

Fešák kohout

18. 10. 2016

Můj příběh zvířata

Autor: Jindřiška Dvořáková

Hodnocení:

(4.8 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 18.10.2016 17:02

PS: ty tři hvězdičky jsem tam nedala, zase si zařádil redakční šotek, protože jsem nestihla vůbec hodnotit. Tak sorry

Naděžda Špásová 18.10.2016 16:58

Já jsem sice z vesnice, ale spoustu let žiji ve městě a na sídlišti. Na rozdíl od vás mám k šlechtěným psům láskyplný vztah, dokonce máme dva doma. Vinu na znečišťování sídlišť nemá pes, ale jeho majitel. Jestli je na úvodním fotu ten kohout, tak vypadá opravdu zlověstně. Chudinky slepice a chudák Punťa.

Zpět na homepage Zpět na článek

Špatný den

Vzbudila jsem se, koukla z okna a měla po chuti vstávat a něco dělat. Sněžilo...Nakonec jsem přece…

Dana Straková

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá