Učitel v nesnázích: Vyhýbavá odpověď, část 2.

Libore, otázka, či spíš konstatování, mně patřící, nesouviselo s problémy minulé doby, ale jen se školou - přesto bylo také provokativní. Suplovala jsem v deváté třídě němčinu, na začátku hodiny jsem žákům rozdala nakopírované písemné úkoly, které jim jejich paní učitelka připravila. K nim jsem jim něco málo česky řekla. A tehdy jistý Honza přidrzle prohlásil:...ale, na nás paní učitelka mluví německy! Netušil onen hoch, že jsem měla němčinu ve škole jako druhý jazyk. Následovala moje (nevyhýbavá) odpověď a drzý hoch, překvapen, splnil můj příkaz: zalezl s věcmi do poslední lavice, plnil zadané úkoly a do konce hodiny jsem o něm nevěděla. Ostatní žáci pracovali pak aspoň s úsměvem.

ZDRAVÍM z Ostravy,věčně zvídavý učiteli.mm

Moc mi není do smíchu, když si vzpomenu na roztlemené děti důstojníků. Učila jsem rok v Dejvicích a tam to bylo hustý. To pak na vsi jsem o rok později v 68 vyhýbavé odpovědi neřešila, tam jsme nazývali věci pravým jménem. Těhotenstvím jsem se pak vyhnula prověrkám, ještě jsem učila v Táboře na sportovní škole - výborný kolektiv. Zpátky ve Strakonicích to později byl docela nátlak na nahánění žáků na vojenské školy a plnění kvót. Všichni od dědečků věděli, kdo osvobodil naše město a tak jsem nelhala, jak to bylo běžné. Tak jsem odešla do volnočasových aktivit CEV. Tam jsem neřešila Pattona nebo přátelskou výpomoc alias okupaci. Ale obdivuji tvé vtipné povídání- vlastně celý program... A ty stalinistické domy z šedesátých let jsou asi všude. Máme také jedno sídliště s obrázky a malými okénky...

Ten zamýšlený palác sovětů, to je tedy morda. Prý byl Hitler megaloman. Houby megaloman, břídil.

dávám pět hvězdiček ale dala bych dese. Pěkně napsané, moc jsem se nasmála. Připomnělo mi to studenská léta - mám ráda takové veselé a vtipné články. Liborku pište dál - jste sluníčko v šedi podzimu.

Liborku, na otázku neodpovím, protože si na nic podstatného nevzpomínám. Nebyla jsem nijak významná, abych byla nějak konfrontována s tehdejším režimem. O architektuře toho moc nevím, ale určitě z té doby jsou i hodnotná díla, všechno se nedá šmahem zavrhnout. Máš to hezky napsané. *****

A ještě z jiného soudku: Stavby bych rozhodně nelikvidovala, ať jsou jakkoliv poplatny době, v níž vznikly. To je totéž jako spálit dokumenty. Něco jiného jsou snad jen sochy kultů osobnosti na veřejných prostranstvích. Docela mi vadilo, že v Berlíně zbourali někdejší Palác republiky. Údajně kvůli škodlivému azbestu, ale víc jako politický památník, ačkoliv těch sjezdů a dalších podobných akcí tam bylo zanedbatelně málo ve srovnání s kulturními a restauračními zařízeními.

Takovou situaci jsem zažila, šlo mi o existenci, ale ještě po 40 letech nemám odvahu to zveřejnit. Takže snad jen tolik, že na jedné straně bylo svědomí a na druhé pud sebezáchovy. A mezi tím jediné možné vyhýbavé odpovědi.

Zajímavý článek, říká se, že o každé době výstižně vypovídá architektura staveb, které vznikají.