Život stromů aneb s kovbojkou do lesa

Jarmilko J., děkuji za Vaše milá slova. Citlivý člověk jsem, někdy mám pocit, že až moc, na druhé straně pro souznění s přírodou je to vlastně dar vnímat. Včera jsem na okraji lesa zahlédla srnku, bývá to vždy nečekané setkání a tajemné...Zašla jsem i na místa, kde jsem ještě nebyla a cítila jsem tam zvláštní energii, možná i proto, že tam moc lidí nechodí. Přeji Vám Jarmilko mnoho energie, lásky a pocitu štěstí nejen v lese.

Hezké povídání a hezké fotky. Jak vy umíte popsat krásy přírody a lesa je umění. Jste asi hodně citlivý člověk a mně se Vše povídání moc líbilo. Každý týden si udělám čas chodím tak 8 km v lese, kde se nabíjím energií. A když jsem úplně na dne jedu do Klatov, kde v parku mám svůj obrovský dub. Požádám ho o energii, pak poděkuji a mám pocit štěstí. Piste dál Evičko. Moc krásné

Květoslavo H., myslím, že Vy spíš nemusíte mne jako člověka, než samotné snímky... Já se zas vyhýbám lidem jako jste Vy, plné negativity v sobě samém, odrážejíc se pak na druhých. Vyfoťte coko-li nejdříve sama, ukažte nám to a pak Vás teprve budu brát vážně. Jste jako kuchařka, která hodnotí pokrmy druhých, ale sama nevaříc...Přesto hezký advent i Vám, lásku a toleranci rozdávající.

Les a stromy, vůbec celou přírodu miluji a je mi tam dobře. O knize vím, ale asi je to letos 1. vydání v češtině? Zkusím knihovnu. Díky.

Povídání hezké - fotky příšerné, připomínají ty "šamanské" = nemusím.

I já mám rád stromy. Mám mezi nimi i několik dobrých přátel. S některými si i tykám. Jeden mi dodává často dost síly. Mám ho blízko, na zahradě. Je to ořech. Nemá moc dobrou povahu, ale já už si na to zvykl a dost se kamarádíme. Asi že máme v sobě hodně podobnou energii nás sbližuje.

Ilon, dub byl myslím strom Keltů. Elen mne stromy nejen nabíjejí kosmickou energií, ale ono už i to ticho dá člověku mnohé. Srnku jsem tuhle zahlédla již po druhé a člověk je rázem jak v jiném světě. Byla tak blízko, až mne to překvapilo. Rozumím Vám Elen myslím nejen já, ale všichni, kdo k lesu mají blízko. Prostě jsem se jen chtěla podělit o pár poznatků, které jsou zajímavé.

Mám ráda les. Když mám splín a nebo jen špatnou náladu stačí jít do lesa a vnímat to ticho, tu krásu plnou tajemna, šum v korunách, ptačí zpěv a hned je líp na světě. A když náhodou zahlédnu na kraji mlází srnu je to jako vstoupit do svatostánku. Vím Evo, že Vy mi určitě rozumíte alespoň v tomto směru. A já Vám děkuji za krásné vyznání v tomto článku.

Ivanko, knihu jsem koupila v Praze, v Mostě ji neměli. Víly, lesní skřítci z nás mají jistě radost, když vnímáme i jiné bytosti v lese... Myslím, že po přečtení této knihy v nás budou stromy vzbuzovat ještě větší obdiv, pokoru.

Marti, nic se neděje s hvězdičkama, mě se už stalo něco podobného. Důležitější je, pokud se článek líbil.