Kouzlo časů minulých: Za drátěnými ploty

Přestože jde o starší článek, a pan Kašík pro i60 delší dobu nepíše, jeho úvodní autorská fotografie mě zasáhla. Jinak než zmiňuje autor. Rodiče zažili holokaust, zrůdnosti té doby je poznamenaly na celý život a ovlivnily i mne. Po otevření článku mě úvodní fotografie připomněla jiné ostnaté dráty, ty v koncentračních táborech, a placka s pěticípou hvězdou (viz autor) je méně traumatizující, alespoň pro mě, než žlutá Davidova hvězda ze zmíněné doby.

Mít ostnatý drát kolem zahrady by muselo být zajímavé :-D . My tam máme ale jenom klasické pletivo :-) . Vjezdovou bránu máme ze železa a vloni jsem na ni nainstaloval pohon na vrata, který jsem objednal z https://www.pohonnavrata.cz/ a je super, když nemusím pořád vylézat z auta, abych otevřel a zavřel vrata :-) .

Přes ostnaté dráty jsem několikrát projížděl vlakem z Břeclavi do Hohenau. Kdysi dávno ještě jako chlapec před rokem 1968, kdy politické ledy v ČSSR mírně tály a naposled v roce 1989 v létě. Pak již naštěstí zmizely. Vždy jsem měl při průjezdu hraničním pásmem hrozný pocit, pocit vzteku a bezmocnosti a vše vždy umocňovalo to hulvátské chování většiny pasováků a celníků. I ty šaškárny, jak šmejldili "kominíci" ve vozech i pod nimi, jak se naposled zastavilo u stanoviště pohraničníků a oni všichni již museli vystoupit, ale po všech těch kontrolách následovala před odjezdem ještě poslední, i když bylo vše již stokrát kontrolováno, tak zase šmejdili s baterkami pod vozy a pak se teprve vlak rozjel. Odporná doba!

Vždy se těším na další díl vašeho psaní.

1.7.1968 jsme po maturitě začaly s kamarádkami pracovat ve Vatlicích.Pro mně dráty a hraniční pásmo známé-příbuzní kousek od Hrušovan-ony viděly poprvé.Když jsme měly volno chodily jsme po okolí.Tak jsme se jednoho krásného podzimního dne vydaly mezi vinohrady a došly až k drátům,zvědavé jsme šly podél až jsme přišly k brance u země která byla otevřená, prolezly jsme za dráty a šly směrem Rajsně, nahoře byla hlídka pohraničníků, nevšimli si nás,vylezly jsme až nahoru-to zděšení co tam děláme,schovat hlavy rychle za zábradlí,přemýšlení jak nás dostanou ven aby se to neprozradilo,podařilo se,žádný voják to nepráskl.Vojáci by měli zásluhy a my zřejmě vězení pro pokus o překročení hranice.

Tady na jihu jsme si to taky užívali. V Mikulově , když jsme se s kamarádkou uchýlili do vinice za účelem ...., dokonce po nás vystřelili.. Šumava nebyla tak přehledná....

Pane Jaroslave, tak se těším na Vaše příhody od hranic. Něco znám z vyprávění mých strýců, kteří sloužili na hranicích v době vojenské služby.

Pamatuji si, jak jsme jezdily se sestrou Trabantem za maminkou do léčebny ve Vyšším Brodě. To se v Dolním Dvořišti odbočilo a dál jelo podél hranice, místy bylo vidět i pozorovatelny a já si netroufla ani vylézt z auta a odskočit si. Nejhorší ale byl stejně hraniční koridor Berlínské zdi, který jsem viděla dodatečně v 90. letech. Tam neměl po jeho postupném "zdokonalení" nikdo šanci.

Pane Kašíku, to vám věřím, že zážitky byly. Jezdila jsem k bratrovi do Všerub - ostnaté dráty všude, všude vojáci a my když jsme šli na houby a že jich tam bylo, tak se klepali. Do lesů blíže směli jen s povolenkami hajní, lesní dělníci a p.