Ilustrační foto: pixabay.com

Jen jako… (Povídka)

4. 1. 2017

Můj příběh reklama

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 4.1.2017 15:35

Je to moc dobře posbíráno ze všech "koutů" a trefně sestaveno dohromady. Chtělo by se mi toho napsat víc, ale to by bylo na samostatný článek a na ten teď nemám čas a soustředěné myšlenky. A tak jen připomenu výrok z povídky Š a G, kterak kantor jel se studenty do pražské ZOO, chtěl pro třídu slevu, u pokladny lišácky pravil Nechci slevu zadarmo, a šoupl jim tam stovku. Ne, sleva opravdu není zadarmo a reklama také ne.

Jana Šenbergerová 4.1.2017 15:23

Čepelko, Čepelko, bylo to vážně ostré. Smála jsem se tak, až mě rozbolela hlava i břicho, jen doufám, že nebudu postižena i katarem. Doufám, že jsem na tomto obšírném článku nevyplýtvala veškerý příděl smíchu na tento měsíc. Nejhorší na tom je, že si teď připadám jako blázen, který se směje něčemu, co ve skutečnosti vůbec k smíchu není. Obrázek na konci raději ani nekomentuji ... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová