Sněhové vzpomínky

To Vaše vyprávění mně připomnělo úryvek z knihy J.Š.Baara Paní komisarka, kde autor popisuje, jak sedláci z Klenčí měli za povinnost protahovat cestu až k hranicím do Německa.Právě tak je tam popisován dřevěný pluh a koně, kteří ho táhli.Moc hezky a věrně jste to popsala, Dnes se z každého centimetru sněhu dělá kalamita a velký problém. To Vaše vyprávění je skvělé.

Je krásné se vracet takhle do dětství ve vzpomínkách. Můj tatínek jezdil s náklaďáčkem a když mrzlo, několikrát v noci vstával a točil klikou, pak vyrážel ve 2 ráno naložen štěrkem, na korbě jeden cestář s lopatou a takhle se tehdy protahovaly silnice. pak ještě se česaly hrušky, kterých bylo kolem každé silnice .

Děkuji Vám všem ze srdce za milé příspěvky - i když už je tato vzpomínka moc let, tak na "vůni maštale", kde jsme měli dva koně se nedá zapomenout, měla jsem je moc ráda, byli mi v dětství těmi nejušlechtilejšími i když němými společníky...

Také mně při čtení nádherného vzpomínání zvlhly trochu oči. Nejen krásným podáním, ale asi taky proto, že jste ve mně vzbudila vzpomínky na podobné zážitky...Děkuji Bertice

Hezké. Cítila jsem vůni a páru od nozder koní. V Lomech u babičky taky musel strýc pluhovat a střídali se, konve s mlékem se musely dovézt k hlavní silnici na čas... Ale na pluhu jsem nikdy nejela, ale na saních v neděli do kostela....S plnou parádou. Vždy je to vzpomínání nakažlivé.

Moc hezké.

Moc a moc Vám všem děkuji za vaše milá slova...

To je moc hezké vzpomínání.

Krásná romantika, Maruško.

Hezké vyprávění a já jsem omylem místo 5ti hvězdiček dala jen čtyři. Fakt mi ujela ruka. Článek je za 5.