FOTO: autorka

Samozřejmost?

2. 3. 2017

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Květoslava HOUDKOVÁ 2.3.2017 09:00

Vzájemná pomoc - nejen přímých sousedů, ale i lidí dalších je v Kostelci n.Lab. i nyní. V Praze jsem bydlela v obdobném paneláku, jako je na obrázku. Mladým rodinám jsem občas ohlídala dítě, oni pomohli s nákupem apod. Toto vše postupně ustalo - rodiny začaly "hrabat pod sebe", děti téměř neuměly pozdravit - dům se stával zamlklý a anonymní. Nebylo mi líto se odstěhovat - je mi líp !

Marie Pudichová 2.3.2017 07:15

Je škoda, že ta samozřejmost projevit druhým dobrou službu, je tak vzácná...

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová