Demence: Problém, který děsí a nemizí
Ilustrační foto: ingimage.com

Demence: Problém, který děsí a nemizí

21. 4. 2017

Varování: Ke čtení tohoto článku je třeba sebrat trochu odvahy. Česká alzheimerovská společnost totiž zveřejnila zprávu o stavu demence za rok 2016 a prognózy na další roky. Jsou to smutná čísla. Bohužel, jsou realitou.  

Počet lidí, kteří v České republice trpí demencí, odpovídá téměř počtu obyvatel Plzně, tedy čtvrtého největšího českého města se sto šedesáti devíti tisíci obyvateli. Žen, které mají demenci, je přibližně tolik, jako je obyvatel Liberce, mužů tolik, jako obyvatel Jihlavy. Na takových konkrétních údajích se tentokrát autoři zprávy snaží ukázat, jak hodně je tato nemoc rozšířená. Celkem známý je údaj, že riziko vzniku demence roste s věkem. Méně známý je ovšem fakt, že roste počet lidí s demencí, kteří jsou svobodní, ovdovělí či rozvedení. Zkrátka, samota má na tuto nemoc vliv a lékaři se čím dál častěji přiklánějí k názoru, že osaměle žijící senior je demencí ohrožen mnohem více než ten, který žije v kontaktu s rodinou.

„Mezi lety 2014 a 2015 se počet lidí s demencí zvýšil o tři tisíce sto osmdesát sedm osob, více než dvě třetiny lidí s demencí tvoří ženy,“ uvádí  Martina Mátlová, ředitelka České alzheimerovské společnosti. „Pokud se podíváme na historický vývoj výskytu demence v České republice, můžeme konstatovat, že počet lidí, kteří jí trpí, neustále narůstá,“ dodává.

Zlom podle ní nastává v důchodovém věku, kdy se s každým přibývajícím rokem výskyt demence zvyšuje. Zatímco do pětašedesáti let trpí demencí každý osmi stý šedesátý šestý obyvatel České republiky, ve věku nad pětašedesát je to už každý třináctý. „V případě nejvyšších věkových kategorií nad osmdesát let věku pak každý pátý, nad devadesát dokonce téměř každý druhý,“ říká Martina Mátlová.  

Nejohroženější jsou Pražané  
Čísla týkající se této nemoci jsou opravdu smutná. Zatímco v šedesátých letech žilo v České republice kolem padesáti tisíc lidí s demencí, v roce 2000 kolem devadesáti tisíc a nyní už přes sto šedesát tisíc. „Pokud použijeme projekci obyvatelstva a aplikujeme na ni poslední studie, můžeme říct, že v roce 2020 u nás bude žít téměř sto osmdesát tři tisíc lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence, v roce 2050 pak dokonce tři sta osmdesát tři tisíc,“ píší autoři studie. Absolutně nejvíce lidí, u nichž je diagnostikována demence, žije v Praze, a to přes dvacet tisíc.

Zpráva o stavu demence každý rok zkoumá i možnosti, jaké nemocní mají. Zkrátka, jaká je nabídka služeb pro ně, jestli rodiny mají šanci zajistit jim potřebnou péči, nakolik jim v tom může pomoci stát či neziskové organizace. Závěr? Nic moc. Autoři zprávy označují za velký samostatný problém nedostupnost těchto služeb.

„Obsazenost kapacit pobytové péče dosahuje více než devadesát pět procent, čekací lhůty na umístění do pobytových zařízení se často pohybují v řádech měsíců, na kvalitnější zařízení se čeká i léta,“ uvádí Martina Mátlová. V roce 2015 bylo evidováno přes osmnáct tisíc neuspokojených žadatelů o pobyt v domově se zvláštním režimem, to znamená v zařízení schopných uspokojit potřeby lidí trpících nějakou formou demence. S tím souvisí i odhady toho, kolik lidí se o své nemocné příbuzné stará vlastními silami. Evropská společnost Alzheimer Europe odhadla, že jen v České republice je přibližně o sto tisíc nemocných pečováno doma, přičemž jeden takový nemocný obvykle potřebuje střídavou péči dvou až tří rodinných příslušníků. Každý, kdo se s takovou nemocí v rodině setkal, ví o čem je řeč.

Příklad: Sedmdesátiletý Ivan z malé obce u Ostravy trpí vyšší formou demence. Manželka se ho bojí nechávat samotného doma. Když to naposledy udělala, pustil do zahrady cizího člověka, nechal otevřenou branku, takže utekl pes, zapnul hořák pod hrncem a málem vyhořeli. Když tedy manželka potřebuje odejít, přichází její sestra, která bydlí na druhém konci vesnice. Jednou týdně přebírá péči na celý den Ivanova dcera, v případech nutnosti, vypomáhá i vnučka. Sečteno, podtrženo, jeho nemoc změnila život celé rodiny a péče o něj zaměstnává čtyři ženy.  

Víme toho málo  
Tato nemoc je tak trochu tabu. Zatímco o rakovině, mozkové mrtvici či srdečních vadách se mluví  a píše často a otevřeně, demence je tak smutné téma, že pro něj ve společenských časopisech a jiných médiích moc prostoru není. Je totiž příjemnější popsat příběh celebrity, která vyhrála boj s nádorovým onemocněním, než příběh člověka, který nepoznává své blízké a nemůže už vynést ani smetí, aniž by se ztratil.

„Tato nemoc je provázena velkou neinformovaností, předsudky a obavami. Přestože věda neumí toto onemocnění vyléčit, už dokáže rozpoznat jeho projevy a zmírnit některé příznaky. Tudíž zlepšit kvalitu života. Velmi tak záleží na tom, jaké má člověk s demencí a jeho okolí informace, jak s nimi umí zacházet a jak se využívají pro jeho podporu,“ podotýká Martina Mátlová. Je to tak, toto téma je velmi smutné a optimismu do dalšího dne nikomu nepřidá. Ale jak už to bývá, zavírat oči nad nepříjemnými věcmi se nevyplácí.

nemoci psychika
Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Po registraci jsem si přečetla, že patronkou našeho "í"čka je paní DocMUDr Iva HOLMEROVÁ - její články tu -bohužel- chybí (a byly by potřeba !)
Jaroslava Havlíčková
Ano ,je to velká životní zkouška, zažila jsem to téměř před dvaceti lety osobně a naprosto mi to změnilo život a hodnoty. Myslím,že společnost není stále připravena .
Hana Čadová
Je to moc smutné! Mám zkušenost s osobou, která trpí Alz. chorobou. Pacient ten nemoc nevnímá, ale okolí a hlavně rodina nemocného!
Květoslava HOUDKOVÁ
V sousedním městě rušili Domov ment. postiž. osob. Ty schopnější samost.životu rozmístili (s pečov.dozorem) do okolí (2 domky obsadili i u nás). Chápu, že jde o nemoc, ale až se oteplí, nastane to, co bylo i loni: chodí (bez pečov.) volně po městě a -nemoc nenemoc- žebrají ! (lezou nejen do obchodů, k řidičům aut, čekajícím na křižovatce, obtěžují občany. (Lidi si už loni stěžovali na MěÚř). Já-když jedu na kole - je poznám = včas se vyhnu!
Drahomíra Stínilová
Demence spojená s Alzheimerovou chorobou je opravdu strašidlo všech starších, ještě zdravě uvažujících lidí. Nemyslím však, že by byla způsobena tím, jak člověk žije. Znám lidi vzdělané, zdravě žijící obklopené láskou své rodiny, které to postihlo. Naopak sobeckého, lakomého samotáře, který po osmdesátce žije čile zdravým duševním životem. To, že je v Praze nejvíc nemocných s touto chorobou je samozřejmé, protože Praha má nejvíc obyvatel. To, že se to týká více žen je také logické. Vždyť ženy se dožívají vyššího věku a muži umírají dřív než stačí tuto chorobu dostat. To, že je dneska více takto nemocných lidí je důsledkem toho, že je lékařství tak vyspělé, že to zjistí oproti dřívějšku, kdy se lidé nedožívali takového věku a když, tak se prostě nepoznalo, že je to Alzheimerova choroba. Nechci snižovat význam zprávy zmíněné společnosti, ale myslím si, že by se mělo věnovat více pozornosti tomu, jak pomoci lidem, kteří zůstanou samotní v takové těžké situaci, aby dožili kvalitně a důstojně svůj život. Aby pro ně bylo dostatek zařízení na úrovni, i když si to nemohou zaplatit. Jinak, já se toho také bojím.
Soňa Prachfeldová
Je to strašná nemoc, před očima se rozpadá inteligentní člověk do posledního stádia. Postihuje to i mladší lidi, kéž by se našel lék !
Věra Lišková
Je to opravdu smutné téma. Šťastný každý člověk, kterému hlava dobře slouží. Je jen naděje, že se jednou odhalí příčina nemoci a najde způsob léčení.
Jana Šenbergerová
Jsem přesvědčena o tom, že záleží na tom, čím svůj mozek živíme, a to jak v reálném tak přeneseném smyslu. Všech "děsivých" nemocí přibývá. Proč? To je otázka, kterou bychom měli řešit především. Ale to je ta poslední, kterou by někdo řešit chtěl, tak se nedivme.
ivana kosťunová
Zaslechla jsem cosi o léčebném účinku konopí na tuto nemoc. Tato nemoc zasahuje více partnery a příbuzné takto nemocných osob. Skutečnost, že osobnost do té doby skvělého člověka se vám před očima hroutí v nesvéprávnou trosku, je opravdu tristní. Zažila jsem to v příbuzenstvu. Nevím, jestli t souvisí s civilizačními chorobami, ale vše tomu nasvědčuje- viz největší výskyt v Praze.
Zuzana Pivcová
Je to tak. Nemoc nerozlišuje mezi bohatými a méně bohatými, mezi vzdělanými a méně vzdělanými. Jako kdyby nám dávala hodně najevo, že v lidské nahotě jsme všichni stejní. A čím dříve si to kdo uvědomí, tím lépe pro něj.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.