Demence: Problém, který děsí a nemizí

Po registraci jsem si přečetla, že patronkou našeho "í"čka je paní DocMUDr Iva HOLMEROVÁ - její články tu -bohužel- chybí (a byly by potřeba !)

Ano ,je to velká životní zkouška, zažila jsem to téměř před dvaceti lety osobně a naprosto mi to změnilo život a hodnoty. Myslím,že společnost není stále připravena .

Je to moc smutné! Mám zkušenost s osobou, která trpí Alz. chorobou. Pacient ten nemoc nevnímá, ale okolí a hlavně rodina nemocného!

V sousedním městě rušili Domov ment. postiž. osob. Ty schopnější samost.životu rozmístili (s pečov.dozorem) do okolí (2 domky obsadili i u nás). Chápu, že jde o nemoc, ale až se oteplí, nastane to, co bylo i loni: chodí (bez pečov.) volně po městě a -nemoc nenemoc- žebrají ! (lezou nejen do obchodů, k řidičům aut, čekajícím na křižovatce, obtěžují občany. (Lidi si už loni stěžovali na MěÚř). Já-když jedu na kole - je poznám = včas se vyhnu!

Demence spojená s Alzheimerovou chorobou je opravdu strašidlo všech starších, ještě zdravě uvažujících lidí. Nemyslím však, že by byla způsobena tím, jak člověk žije. Znám lidi vzdělané, zdravě žijící obklopené láskou své rodiny, které to postihlo. Naopak sobeckého, lakomého samotáře, který po osmdesátce žije čile zdravým duševním životem. To, že je v Praze nejvíc nemocných s touto chorobou je samozřejmé, protože Praha má nejvíc obyvatel. To, že se to týká více žen je také logické. Vždyť ženy se dožívají vyššího věku a muži umírají dřív než stačí tuto chorobu dostat. To, že je dneska více takto nemocných lidí je důsledkem toho, že je lékařství tak vyspělé, že to zjistí oproti dřívějšku, kdy se lidé nedožívali takového věku a když, tak se prostě nepoznalo, že je to Alzheimerova choroba. Nechci snižovat význam zprávy zmíněné společnosti, ale myslím si, že by se mělo věnovat více pozornosti tomu, jak pomoci lidem, kteří zůstanou samotní v takové těžké situaci, aby dožili kvalitně a důstojně svůj život. Aby pro ně bylo dostatek zařízení na úrovni, i když si to nemohou zaplatit. Jinak, já se toho také bojím.

Je to strašná nemoc, před očima se rozpadá inteligentní člověk do posledního stádia. Postihuje to i mladší lidi, kéž by se našel lék !

Je to opravdu smutné téma. Šťastný každý člověk, kterému hlava dobře slouží. Je jen naděje, že se jednou odhalí příčina nemoci a najde způsob léčení.

Jsem přesvědčena o tom, že záleží na tom, čím svůj mozek živíme, a to jak v reálném tak přeneseném smyslu. Všech "děsivých" nemocí přibývá. Proč? To je otázka, kterou bychom měli řešit především. Ale to je ta poslední, kterou by někdo řešit chtěl, tak se nedivme.

Je to tak. Nemoc nerozlišuje mezi bohatými a méně bohatými, mezi vzdělanými a méně vzdělanými. Jako kdyby nám dávala hodně najevo, že v lidské nahotě jsme všichni stejní. A čím dříve si to kdo uvědomí, tím lépe pro něj.