Válka generací aneb: Toto dospělým dětem neříkejte

Jsem druhý den v důchodu a tento příspěvek mě pobouřil. Jestli to měl být apríl tak se povedl.

Povinně při odchodu do penze dostat manuál s radami, jak se od této chvíle chovat ke svým dospělým dětem a vnukům.........to je tedy síla!!! Takže to je ten zlomový okamžik, kdy se z racionálně uvažujícího tvora, především ženy, stává protivný, nesnášenlivý a nesnesitelný, do všeho nevhodně kecající senior. Ach, jo.

Kdybychom se tímto měli řídit, tak už nás mohou rovnou naše děti, vnuci zavřít někam do ústavu, podle tohoto článku už nemáme nárok na nic, jen mlčet a s úsměvem. Takhle se často projevuje demence a to snad ne ! Mentorovat a peskovat mladé , to určitě ne, ale dívat se na to jak naši potomci vrší hlouposti , přijdou o majetek, děcka skončí na drogách , prarodiče mlčí a pomáhají svým důchodem, až skončí též v insolvenci. Být v důchodu neznamená být vždy otravný a úplně blbý. Úcta má být vyvážená oboustranně. Za takový manuál děkuji, nechci !

Článek platí snad trochu jen ve vztahu k tchyním, ale ne mezi rodiči a dospělými dětmi.

NO NAZDAR... v podstatě snůška nesmyslů, snad jen, jak píše Libuše Křapová, časté "já už nic nepotřebuju" + oblíbený výrok mé matky "já jsem vám to hned říkala", dokáže setrvalým opakováním i otrávit, ale: 1) kdyby mé děti vyhazovaly tyčky uheráku do popelnic, pak, zjistit to, nastanou tělesné tresty, protože takové zhovadilosti nikdo nemá právo dělat, plýtvání poživatelným jídlem je hřích až zločin, který nemá v životě rozumného člověka co dělat... a že skromnosti a trpělivosti se má člověk učit a držet celý život, je nesporný fakt... 2) říkám to už dávno, ač do důchodu mám daleko - "nechci vám do toho kecat, ale musím", protože na některé věci se člověk bez reakce dívat nemůže, ani u cizích, natož u vlastních, na nichž mu záleží... 3) ano, o mne (tak je to prosím správně česky), tedy o mne se vážně nestarejte, já opravdu nic nepotřebuju, hlavně už abyste dospěli, dostali aspoň trochu rozumu, a když se od sebe budeme držet v bezpečné odstupové vzdálenosti, bude to přímo báječné... když někdo z nás bude něco potřebovat, nebo prostě bude jen chtít ostatní vidět, tak dá vědět, a je to - i rodina jsou lidi jako ostatní, nemusím s nimi sdílet úplně všecko, co nechci, či co oni nechtějí... 4) ano, má matka je stím otravná, a s dětmi mám dohodu, že až povedu stejně blbý řeči jako naši, je čas na ekologickou likvidaci, ale: rozhodně není pravda, že každý si musí všecko prožít sám - některým blbostem se můžu vyhnout, dokážu-li přijmout zkušenosti těch, co už tu blbost udělali... a k tomu naopak své děti vedu, byť výrokem "když už vám nemůžu být ve všem vzorem, vemte si ze mě aspoň špatnej příklad"... 5) NEJVĚTŠÍ BLBOST - základem každého vztahu je dialog, i třeba jen přes ICQ či FB, na desítky až stovky kilometrů a jen tak sem tam občas pár rozvinutých vět, ovšem je třeba nejen v dialogu reagovat, ale i dialogy začínat - jinak člověk zapadne prachem, a zapomenou na něj i ty vlastní děti...!!! :-P

Při čtení některých článků paní Hofmanové mám pocit, že lidé (a hlavně ženy) odcházející do důchodu by měli být automaticky zbaveni svéprávnosti. Samozřejmě, že takové hloupé rady a postoje nejsou správné. Jenže se týkají rodičů všeobecně, a ještě jen některých, ne žen důchodkyň. Proč, proboha, stále takové zevšeobecňování? Kdo se choval hloupě i dříve, stářím nezmoudří, a inteligentní člověk samotným odchodem do důchodu nezhloupne. Snad jen nad jedním bodem bych uvažovala - já už nic nepotřebuji. Když to slýchám, vždycky odpovídám - když nic nepotřebuješ, nic nedostaneš. Když na tobě nezáleží ani tobě samému, proč by mělo na tobě záležet okolí?