ilustrační foto: pixabay.com

Páteční pražský mumraj

5. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 5.7.2017 19:13

Pak se vážený občan pražského Žižkova probudil, utřel si zpocené čelo a zavzpomínal na dobu, kdy pánové při pozdravu smekali klobouk a mírnou úklonou zdravili vyfintěné paničky.

Jarmila Komberec Jakubcová 5.7.2017 13:46

doplnění "velmi často navštěvuji Prahu"

Jarmila Komberec Jakubcová 5.7.2017 13:44

Velmi často Prahu navštěvuji jak soukromě tak i služebně, dokonce jsem v Praze studovala jak na střední tak i vysoké škole. Ale s něčím co popisujete jsem se na pražských ulicích nesetkala. Stávají se občas nějaké výjimečné věci jako v každém městě, ale takové "hrůzy"?Já myslím, že naše Praha je bezpečné město s porovnáním třeba s hlavními městy Africe. Tam byste zažil "opravdové dobrodružství" a dramatické situace.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha