Vzpomínka

pí. Elena V.- Ano, vyrůstala jsem v dětském domově. Moji sourozenci a já jsme nemohli zůstat u rodičů, protože maminka, babička, nejmladší bratr a strýc, kteří s námi bydleli ve společné domácnosti, onemocněli tuberkulózou. Nás děti poslali do domovů, oddělených podle věku. Bratři šli do Tišnova a do Hovězí , já jsem jako nejstarší šla do Cvrčovic a bratři za mnou postupně přicházeli. Babička a strýc zemřeli, ale maminka se 9 let léčila a nakonec se uzdravila, stejně jako bráška. Tatínek na nás nezapomínal, všechny nás často navštěvoval, o prázdninách si bral dovolenou a byl s námi jak to jen šlo. V tom jsme měli velkou výhodu před ostatními dětmi. Rodiče dbali i na to, aby mě v domově umožnili učit se hrát na housle a zařídili mi předplatné do brněnských divadel. Měli jsme štěstí na rodiče i na správkyni domova, která rodičům vždycky vyhověla.

Nejdřív jsem si myslela, že jsi vyrostla v dětském domově, to ta "naše domovácká zahrada'". Mýlila jsem se. Hezké vzpomínání, a na ty škubánky se těším.

Hezky jsi svůj zàžitek Mílo napsala, těším se na " škubánkové rozuzlení ".

To je kouzelné vyprávění, které ve mně vyvolalo docela živou vzpomínku na moje školní zážitky v Lomnici. Včetně náboženství a pana faráře. Ale možná to bude na samostatný článek. :-)

Pěkná vzpomínka. Kde ty krásné máje jsou!