Nemůžete usnout? Budíte se několikrát za noc? Zřejmě jde o syndrom nového penzisty

Patřím mezi vyjímky, které ve stáří spí dobře. Mívala jsem problém s nespavostí mezi 2 a 4 ráno, ale to bylo stresem z práce. Když se nevyspím, jsem nepoužitelná - nervozní, roztržitá, neschopná udělat něco bez chyby.Takže všech nespavců je mi upřímně líto.

Obecně spím v důchodu líp než během let ve stresu, kdy jsem se mnoho let bál chodit do svého zaměstnání. Ale asi jsem si tehdy vypěstoval to milé pospávání, kdy jsem se několikrát za noc probudil, podíval sena budík a říkal jsem si, ještě můžu tři hodiny snít, jistě se mi bude něco zajímavého zdát... A tak to šlo až do posledních minut, než jsem se skutečným odporem vstával do nového dne (a to jsem každé ráno pak předjížděl vůz s pečivem, který měl napsáno "Do nového dne s chutí", v tu chvíli bych je fackoval). Teď sice nemusím většinou vstávat s nechutí (pokud nejdu k doktorovi), ale stejně si rád přispím. Je fakt, že skoro každou noc mívám tak mezi čtvrtou a šestou čas bdění, ale pak zas usnu... Mám ovšem zase období, kdy se spánek nemůže dostavit, hlavně během letních horkých dnů, kdy mám v ložnici kolem 28°C a vyvětrat je nemožné. Jinak jsem rozhodně sůva, která vydrží být čilá do dvou v noci a ráno si přispím minimálně do deváté, třeba i do desáté. Rozhodně na mě psychicky velmi špatně působí, když jsem nucen vstávat do tmy.

A teď jiné rady, mimochodem, nechápu, že na to experti na spánek už dávno nepřišli. V posteli neučte tělo dělat jiné činnosti než spaní. Nečtěte v ní, nehrajte hry, nečučte na TV, napařte u PC a neveďte sáhodlouhé úvahové dialogy. Tělo má vědět, že postel znamená spaní, nic jiného. Spát jděte s únavou, ne s tím, že by se mělo jít spát. když je tělo napružené, neusne, a vy se jen učíte v posteli počítat ovečky a nic jiného. Když nemůžete usnout, vstaňte, dejte si to teplé mlíčko, vyluštěte křížovku, počtěte kousek v knize, umyjte nádobí a pod., a utvrďte se tak v tom, že máte kus práce hotové a ukončené, nejlépe se vnitřně pochvalte a jděte spát. Po dobře vykonané práci usnete jako na povel. S ranním vstáváním a nočním bděním je to ještě navíc tak, že typ sova ožívá v noci, a to jsem já, zato ráno poráží nábytek, který cestou bytem míjí. Typ skřivan vyletí z postele ve čtyři ráno a za veselého trylkování je akční na zabití. Zato po večerníčku mu poklesne hlava a před koncem TV zpravodajství ruší zbytek rodiny chrápáním. Nesnažte se to lámat, každý jsme jiný, což je nutno respektovat a umět se smířit se svým tělem a jeho schopnostmi. Psychosomatický komfort svého organismu máme každý ve své moci.

Na d§chod jsem se moc těšila, především na to, že budu moci spát, jak dlouho budu chtít. Večer se můžu dívat dlouho do noci na televizi, nebo být na počítači, ráno vstávám, až se probudím. Klid, pohoda. Nechápu, jak se někomu může táhnout dopoledne a nudí se. Říkám, že důchod je nejkrásnější období hned po mateřské dovolené.

Nastal mi problém, že se budím brzy /vždy jsem byla spáč / a přes veškerou snahu už neusnu. Tudíž večer jsem mrtvá a odpadávám brzy do pelíšku. A ve dne neusnu. /To budou ta oční víčka , co reagují na světlo/. :-)

Špatně spím od té doby, kdy jsem po maturitě začala pracovat v nepřetržitém provozu. Takže tím, že jsem v důchodu to u mne nebude. Nějaké souvislosti jsem ale vypozorovala. Hůř usínám nebo ještě častěji se v noci budím při úplňku či novém měsíci - i když jsem si předtím kalendáře vůbec nevšimla, a nebo když venku prší. Při tom v dětství mne déšť a kapání vody z okapu uklidňovalo a uspávalo. Co se týká rad, které jsou zde popsány - některé údaje jsou zastaralé. Na noc se nemá jíst ovoce - spíše se doporučuje zelenina. Poslední jídlo nemá být v osmnáct hodin večer, ale zhruba tři hodiny před uložením se do postele. Navíc klidně může být ještě druhá večeře - ta zeleninová - zhruba hodinu před spánkem. Já sama chodím spát okolo půlnoci. Kdybych večeřela naposledy v šest, o půlnoci jdu rabovat ledničku. Ale to jsem já, někomu jinému tato doba může vyhovovat. Nemělo by to ale být uvedeno jako doporučení.

Odjakživa spím velmi dobře. Sotva sednu na postel, ještě nemám hlavu na polštáři a už spím. Prostě zavřu oči a jsem v limbu. Neznám usínání. V poslední době mě někdy probudí měsíc, pokud je v úplňku a svítí mi na postel. Tak zatáhnu závěs a v tu ránu spím dál.

Já spím hůře celý život, takže z důvodu v názvu článku to zřejmě nebude. :-D A syndrom nového penzisty jsem si nějak ani nestačila vyzkoušet a už zase vstávám. Ale v 5 nebo v 7 je přece jen rozdíl!

Pokud mám syndrom nového penzisty, pak jedině v pozitivním smyslu. Celý pracovní život jsem nerada vstávala, cítila jsem se špatně, unavená, nebyla jsem schopna myslet ani mluvit. V důchodu jsem přes dva roky a situace se změnila. Budím se v dobrém rozpoložení. Přitom špatně usínám a několikrát za noc vstávám – někdy si přitom dám i čokoládu nebo jogurt.