ilustrační foto: pixabay.com

Mým přátelům na íčku

8. 6. 2017

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 13.6.2017 22:03

Lidmilko, jsi super děvče !

Naděžda Špásová 9.6.2017 10:25

Lidmilko, důležité je, že sis to krásně užila.

Anna Čípová 9.6.2017 05:10

Lidmilko. krásné povídání. Díky.

Libuše Křapová 8.6.2017 21:57

Lidmilko, tak tě vítám doma. Ani jsem ti nepopřála k narozeninám, V Tatrách na to snad ani nebyl čas :-) Já o nich napsala články na blog, ale hodně ve zkratce. Všechno se prostě popsat nedalo a reklamu jsem vědomě dělat nechtěla. Ale o našich třech túrách jsem tam napsala :-) Zase někdy vyrazíme za medvědy?

Zuzana Pivcová 8.6.2017 20:38

Určitě se nabízí srovnání obou pobytů, hor i party. Taky věřím, že napíšeš článek.

Jitka Mošovská 8.6.2017 19:50

Limi vítej! Budeš nám vyprávět na setkání, nebo napiš článeček. Těším se.

Hana Rypáčková 8.6.2017 19:48

Moc hezky vyjádřeno.Ano v horách se cítí konečně člověk tak nedůležitý a tak křehký. Jsi dobrá , zvládnout za sebou tak náročné výlety. A masňáci?

Alena Vávrová 8.6.2017 18:01

Lidmilko, dík za vzpomínku. Mně by se líbilo určitě všude.

Lenka Hudečková 8.6.2017 16:08

Krásná slova Lidmilko a my jsme asi nepřáli k narozeninám, tak dodatečně všechno nejlepší :-) Leni a Jiřík

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová