Foto: autorka

Ráno v lese

19. 6. 2017

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 20.6.2017 21:28

Krásné vyznání.

Hana Rypáčková 20.6.2017 08:19

I já. Jen aby byly houby, když nezaprší a nezaprší.. I les je smutný...

Věra Ježková 19.6.2017 23:55

Moc krásně napsané. Ráno v lese musí být nádherné. Uprostřed Prahy si ho bohužel moc neužiji. Obecně mám radši večery. Cítím se líp, po ránu za moc nestojím. Od kamarádky mám na karmě magnetku: je na ní lední medvěd nořící se mezi krami a pravící: Nemám rád rána.

Anna Čípová 19.6.2017 20:18

Krásné vyznání. Taky se ráda toulám v lese, ale hřiby nesbírám. Přeji mnoho pěkných rán strávených v lesním chrámu.

Dagmar Anderlová 19.6.2017 20:18

Moc krásně napsané ...

Alena Vávrová 19.6.2017 17:37

Moc hezky napsané vyznání lesnímu ránu...

Dana Tomanová 19.6.2017 11:59

Moc krásně napsané, při čtení jsem v tom lese byla s Vámi. Lesní rána jsou plná energie a nádherně voní. Mám z kuchyně, kde snídám, výhled na dvorek a pak, za ním, na kus lesa. První pohled padne na ten kousek borovic ozářených sluncem s modrou oblohou okolo. I ten malý kousek ve výhledu je krásný.

Mirek Hahn 19.6.2017 10:28

Pěkně napsané, jako bych tam byl.....

Zuzana Pivcová 19.6.2017 10:07

To je krásné vylíčení ranního probuzení a vycházky. Chtěla bych se taky takto probouzet. Vstát a moci jít rovnou do přírody.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha