Žijeme ve století vdov. Jak zvládnout ztrátu partnera?

Podle Českého statistického úřadu žije v ČR v naší íčkařské skupině 60 - 85 let, ve stavu single (Svobodní/é, rozvedení/é a vdovci/vdovy) celkem 975 872 lidí. Z toho je vdov 447 tisíc, to je 46%. Vdovců je 91 tisíc. Single jsou muži 290 tisíc, ženy 685 tisíc. Zabývat se otázkou vdoveckého/vdovského důchodu je asi rozumné, jinak to utratí jiné skupiny obyvatelstva za bůhvíco.

13.4.2017 byl na íčku článek od p.Hany Lancové o sdružení vdovy a vdovci ze Zlína, www.vdovyavdovci.cz

Každá smrt je smutná, tíživá a vůbec nemusí jít jen o vdovy. Myslím, že je velice špatné, když se zablokuje účet do vyřízení dědictví, z čeho má pak člověk žít, jíst, platit nájem ap.? Je to nedomyšleno. Ač stačí mít prostě svůj účet. Na druhou stranu je mnoho žen, co jsou závislé na mužích celý život, často i když manželství neklape se raději ani nerozvedou už kvůli třeba finanční závislosti. A ona žádná závislost v životě není dobrá. Chce to více samostatnosti a i přes velkou lásku k tomu druhému si uvědomovat, že jsme zodpovědni za svůj život a nemůžeme neustále počítat s pomocí druhého, spoléhat bychom se měli hlavně jen na sebe, protože když nám pak blízcí nečekaně "odejdou", zjistíme, že jsme na vše v životě vlastně sami... Nejvíce myslím bolí chybějící láska a sdílení života, to se nedá totiž nahradit žádnými penězi. I proto mi je blízký buddhismus, který má k jakékoliv závislosti daleko. Láska je život.

Je to těžké. Ale co není. Jsem vdova od 1999, muž mi odešel měsíc po mamince. Bylo mu teprve padesát . Ale život šel dál, děti odrostly , a mě samota vyhovuje. V článku zmíněná organizace Vdova vdově se mi líbí, ty první roky jsem v tom dost plavala:) a příliš pomoci nebylo.

Smrt je třeba mít na zřeteli stále. Budeme-li se i nadále tvářit, že se nás to netýká, budeme jí zasaženi mnohem víc. A že nějakým způsobem budeme, je nade vši pochybnost.