Foto: archiv autora

Zamyšlení II

13. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Todík 54

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Krausová 15.7.2017 08:20

Todíku, lépe jste to sdělit nemohl. A Ilonka to pěkně doplnila.

Drahomíra Stínilová 14.7.2017 12:59

Zajímavé zamyšlení, hezké slovní postřehy. Souhlasím s tím, že duchovní přátelství je v životě velice důležité. Ale každý člověk je jiný (věřím číslům) . Tak neodsuzuji nikoho, kdo touží po rodině, ani toho, kdo chce prožít dobrodružnou cestu samostatnosti a svobody. A ještě dodám, kdyby nebyl sex, ani Vy byste neexistoval.

Naděžda Špásová 14.7.2017 11:30

Souhlasím s vámi. Vysočina je krásná a já a moje rodina na ni vzpomínáme s láskou. Jezdili jsme tam 13 let a doufám, že se tam třeba ještě někdy vrátíme. Afrika nás opravdu neláká.

Blanka Macháčková 14.7.2017 07:08

Ač založením "konzumní" materialista, vaše zamyšlení mi přišlo k duhu.

Marie Ženatová 14.7.2017 06:29

Děkuji za Vaše milé zamyšlení, bylo mi po ránu přímo vzpruhou a už si jdu pro srp a budu sekat na zahradě suchou řídkou trávu...

Věra Lišková 13.7.2017 16:54

Škoda že zkušenosti jsou nepřenositelné a člověk musí vše nejprve poznat na vlastní kůži. Přeji Vám ten nalezený klid a štěstí.

Zuzana Pivcová 13.7.2017 16:43

Vážím si Vašeho vyjádření, hlavně je pro mě cenné to poznání, že mnohdy je třeba putovat někam daleko, aby člověk poznal pravou krásu a štěstí u nás doma a přímo v sobě, ve svém nitru. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha