Foto: archiv autorky

Tatínek

30. 7. 2017

Můj příběh

Autor: Hana Novotná

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Balúchová 30.7.2017 21:15

Hani,děkuji za moc hezky napsanou vzpomínku.Myslím,že jsme si při čtení většina vzpoměla na své tatínky.Obrázek je opravdu hezký!

Alena Tollarová 30.7.2017 20:45

Hano, moc ráda jsem si přečetla Tvoje vyprávění o tatínkovi. Ten můj byl taky všeuměl a rád kreslil. Obrázek je něžný a malovaný s láskou, jakou umí tatínkové dávat.

Eva Mužíková 30.7.2017 19:22

Hanko, láska k tatínkovi je cítit z každého řádku, krásně napsané vyznání. Mně tatínek zemřel v jeho 57 letech na infarkt, maminka v 88 letech..

Alena Vávrová 30.7.2017 18:19

Haničko, je to moc krásné vzpomínání, děkuji.

Marie Doušová 30.7.2017 18:16

Velice pěkně napsané . Je hezké , že někdo může vzpomínat na tatínka s úctou a láskou.

Olga Štolbová 30.7.2017 18:13

Hani, mě jsi také připomněla mého tatínka, byl podobně šikovný jako tvůj. I k nám chodily sousedky, když potřebovaly něco opravit. Díky... *****

Lidmila Nejedlá 30.7.2017 16:22

Hezké vzpomínání, Hanko.

Zuzana Pivcová 30.7.2017 13:05

Pamatuji si, žes tu kdysi měla článek, jak jste koncem války zažili bombardování. Je vidět, že Tvůj tatínek byl přímý a statečný muž (bez veškerého formálního použití toho slova). Můžeš být opravdu šťastná, že jsi jeho dcera. Určitě jsi i po něm mnohé vlastnosti a schopnosti podědila.

Hana Rypáčková 30.7.2017 12:43

Jejda vzpomínání, a na tatínka. Také jsem toho svého milovala a vzpomínán čím dál víc....

Jana Šenbergerová 30.7.2017 11:22

Moc hezké vzpomínání na tatínka. Připomnělo mi, že ten můj by teď v srpnu oslavil 95. narozeniny, ale zemřel v 58. Zažila jsem s ním spoustu báječných chvil na houbách, na motorce. Bohužel i dost smutných, ale takový je život. Je milé, že jste se s námi o hezké vzpomínky podělila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha