Foto: autorka

Putování k sv. Anně

3. 8. 2017

Můj příběh

Autor: Anna Čípová

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Čípová 6.8.2017 08:33

Děkuji za milé komentáře. Jméno Anna se dávalo po staletí prvorozeným dcerám a i dnes je toto jméno velmi časté. Jarko H., já a osobnost?

Jaroslava Handlová 4.8.2017 09:26

Aničko, ráda vzpomínám na setkání i60 v Rožnově, kdy jsi naši "patronkou" byla Ty. Asi tam u Vás platí, co Anna to osobnost? Dík za přiblížení krásné atmosféry poutě, fotky jsou vševypovídající.

Alena Vávrová 3.8.2017 15:30

Krásná tradice!

Jana Šenbergerová 3.8.2017 15:25

S Annou za svatou Annou ... Pěkné.

Hana Rypáčková 3.8.2017 14:42

Zážitek. Ty nádherné kroje...

Alena Tollarová 3.8.2017 13:05

Můj obdiv mají všichni, kdo neváhají obléci ty nádherné kroje a světit tradici. A já jsem moc ráda, že už na vlastní nohy vím, odkud a kam procesí šlo. Pouťové koláčky u nás vypadají úplně jinak. Dík, že jsi krásnou akci pro nás nafotila a přiblížila nám ji.

Zuzana Pivcová 3.8.2017 12:58

Kdybych tam byla, určitě bych se zúčastnila taky. Reportáž se mi moc líbí.

Marie Ženatová 3.8.2017 12:34

Aničko díky moc za krásnou fotoreportáž - je obdivuhodná...

Naděžda Špásová 3.8.2017 10:16

Je dobře, že se zachovávají tradice, i když já tohle zrovna nemusím. Ale ty koláčky bych taky brala. Aničko, fotky jsou fakt moc pěkné.

Dagmar Bartušková 3.8.2017 09:19

Ančí, fotoreportáž je skvělá. Tam by se mi líbilo. A ty koláčky...

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová