Hurá, jedeme na houby

Hezké vzpomínání na houbaření.

Františku, vaše vzpomínání mne vrátilo do dětství, kdy jsme chodili do lesa sbírat kuřátka. A večer maminka připravila smaženici.

Před týdnem po dešti mi vyrostly na zahradě v trávníku takové ty jemné špičky, ale ty se asi nedají konzumovat. Tak jsem myslila, že porostou. Ale houby... houby nerostou. Jak já bych chtěla objevit v trávě tu kouzelnou, voňavou hlavičku i malého hříbečka, ale jak jsem slyšela v naší republice je to s vláhou špatné díky mizernému hospodaření s vodou a krajinou. Voda prostě po slejváku steče do řek a s nimi do jiných zemí. A tam třeba ani fenomén houbaření neznají. Jinak vzpomínkový článek je moc pěkný. Taky jsem zažívala krásné chvíle v dětství s rodiči. Moje maminka málokdy něco našla, ale když se to stalo, jásala nad tím, až se les otřásal.

Šla bych na houby až bych plakala. Ale prý stejně nerostou, tak nepláču a chodím někam jinam.

Svými články mě připomínáte mé mládí.I na myši jsme chodili i na houby.Houbaření je stále můj koníček i má radost.Letos bohužel zatím nic.

V sobotu jsme našli na Rejvízu tři kuřátka a tím to skončilo. Možná na podzim bude líp.

Jsem na jihu Čech a ještě jsem nebyla v lese. Podle informací místních zde letos houby nerostou. V kraji, kde jsem vyrůstala, houby celkově moc nerostly. Asi jsme neznali místa, jako měl Váš tatínek. :-)

Letos je to bída. Byli jsme v lese několikrát a až na pár babek jsme našli velký prd. Lesy jsou suché, u nás teď neroste nic. Ty babky jsme našli v Blatné. Už mám absťák, les a houbaření mi chybí. Doufám, že se to zlepší.

Letošní rok můžeme zatím na hřiby jen vzpomínat. V lese je sucho a to houby nemají rádi.