Foto: autorka

Podzim

13. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Macháčková 13.9.2017 17:14

Kéž by mě vaše nadšení pro podzim nakazilo. Mám ráda, když mi slunce svítí déle než 12 hodin.

Helena Votíková 13.9.2017 13:13

Barevnost podzimu je nádherná, ale raději mám jaro. Věro, držím vám palce, letošní podzim si určitě užijete.

Mirek Hahn 13.9.2017 11:10

Také mám rád podzim... Z přírody mizí řvoucí a telefonující výletníci, sice nastává invaze houbařů ale ti jsou většinou v lese ohleduplní. Začínají ranní mlhy, snadný úlovek pro fotografy, kteří nejsou líní si přivstat. A s chladnými večery přichází atmosféra vhodná pro kávu a sklenku brandy nebo portského :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha