FOTO: archiv autora

Strýc hrdlořezský

19. 9. 2017

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 20.9.2017 13:19

Tento článek jsem přečetla až do konce. A tentokrát, pane Miloši, Vašemu vyprávění do puntíku věřím.

Zuzana Pivcová 20.9.2017 10:44

Musím říct, že v této charakteristice člověka, kterého jste znal před lety, jste prokázal mimořádný pozorovací talent a dar jazyka. A samozřejmě taky výbornou paměť až do detailů po tolika letech. Nemám důvod Vás podezřívat z nějaké fabulace.

Helenka Vambleki 19.9.2017 19:33

Dočetla jsem do konce, docela zajímavé popsání strýce - jen pane spisovateli, skáčete od jablek k hruškám, pak ke švestkám a znova k jabkům, hruškám, švestkám...asi by to chtělo znova si k tomu sednout a trochu uspořádat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha