Foto: autorka

Je to normální?

14. 10. 2017

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 15.10.2017 16:10

Konstatování, že něco není normální, považuji za běžné hodnocení něčeho, co se mi nelíbí, co považuji za výstřední apod. Nijak se tím ale nezabývám, protože to by znamenalo, že se s někým porovnávám – což zpravidla nedělám.

Jana Šenbergerová 14.10.2017 23:04

V tomto světě mi nevadí nebýt normální, protože to, co se za normální pokládá, je ve většině případů pro mě naprosto nenormální. Asi jsem z jiné planety.

Jarmila Komberec Jakubcová 14.10.2017 20:35

Normy si nastavujeme sami už tím, že vyznáváme jiné hodnoty či zvyklosti. Co je v jedné zemi normální v druhé naprosto nepřijatelné. Mohla bych uvést příklady zvyku jídla, oblékání či normy chování.Je tedy otázka kdo je normální a kdo není.Ale vždy to funguje tak, že když někdo porušuje obecné zvyklosti říkání o něm "je normální"?

Karel Hyndrák 14.10.2017 20:34

Gaussova křivka normálního rozdělení má v některých zemích legrační jméno: Francie = Křivka policejního klobouku -"Courbe de Chapeau gendarmerie"; Německo = Zvonová křivka = "Glocken Kurve". Ještě že tam Němci nezapletli křivku rozdělení zákazníků (Kunden). Normální rozdělení vzniklo z důvodu šití uniforem pro skotské vojáky. Měřili jim obvody hrudníků. Uprostřed byl aritmetický průměr, totožný s modusem (nejčetnější hodnota ) a totožný s mediánem (přesně uprostřed souboru - vznikne škrtáním první a poslední, dále druhý a předposlední, atd. Co zbude uprostřed je medián.

Alena Tollarová 14.10.2017 20:16

Jak? Tak. Normálka ...

Zuzana Pivcová 14.10.2017 19:46

To je právě to, na čem se nemůžeme shodnout. Jako normální je vnímáno to, co dělá většina. Ovšem není jasné, zda dobrovolně, nebo pod určitým psychickým či právním nátlakem. Tak je to v každém režimu, ale i třeba ve škole, v rodině, v nejbližším okolí. Stanovovat si nějaké osobní normy je hrozné.

Jarmila Komberec Jakubcová 14.10.2017 19:32

Co je pro někoho "normální" tedy v normě je pro druhého "nenormální". Vždy záleží na úhlu ohledu.Vyšinutý člověk se považuje za normálního, pohled jeho lékaře je odlišný. To je ten úhel pohledu.

Naděžda Špásová 14.10.2017 18:52

Normální je, nebýt normální. Normovat si třeba život, je podle mě blbost a přesto to spousta lidí dělá. Je to normální? A už se do toho zamotávám, tak radši končím. Je to normální?

Libor Farský 14.10.2017 17:58

Rozhodně je to zajímavá úvaha. A pro mne normální ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha