Partneři našich dětí. Jak jen s nimi vyjít?

S mladými vycházím v naprosté pohodě. Kvůli jejich pracovnímu vytížení se sice moc často nevidíme, ale hlavní je, že jsme tu jeden pro druhého. Určitě bych jim neuklízela byt. Naopak, mám nařízeno nic nedělat, a užívat si života. Jsem od nich tak trochu rozmazlována. Ráda se nechávám seznamovat s jejich dalšími plány. Mají svůj život, a to respektuji. Musí byt strašné navštěvovat povinně týden co týden tchýni nebo tchána. Nedejbože, aby to mělo být téměř denně! Chudáci mladí, kterým to vadí, ale neumí se ozvat!

Copak dokud jde jen o řeči, dá se to vyřešit. Ale když jde o zdraví, nebo ztrátu bydlení, je to horší. Kdysi přítelkyně mé maminky darovala dům vdané dceři, ve kterém také žila. Bohužel dcera zemřela brzy a zeť s novou ženou vyštvali starou pani z vlastního domu do domova důchodců. A co známý případ, i z televize, pana Příhody, který celý život sbíral stará auta a celý majetek dal svému synovi. Ten také brzy zemřel a starý pán neměl vůbec přístup k těmto vzácným exponátům. Byla to taky práce snachy, vnuček a podle mne hlavně manžela jedné z nich. Nechci jmenovat. Vždy rodiče musí myslit na to, že se současná situace může kdykoliv změnit.

Zajímalo by mne, kam autorka na všechny ty své konkrétní příběhy chodí.

Nemám žádný problém, nechávám je žít po své a jen když se požádáme o službu jakoby se vměšujeme. Zrovna budu hlídat a zase mi provedou technickou.Mám je všechny ráda a cítím, že je to oboustranné.