FOTO: autorka

Pěší pouť - Vranov u Brna

5. 11. 2017

Můj příběh

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 8.11.2017 05:08

Děkuji Vám všem za dobrá slova...

Hana Rypáčková 7.11.2017 10:20

Znám jen Vranov nad Dyjí

Anna Čípová 6.11.2017 19:10

Maruško, krásné čtení a já se ocitla alespoň na chvilku v rodném kraji. Díky moc.

Libor Farský 6.11.2017 07:47

Hezké počteníčko

Eva Balúchová 5.11.2017 21:05

Maruško,trochu znám ty kopce,cesty a lesy u Adamova a máš můj velký obdiv.

Zuzana Pivcová 5.11.2017 20:17

Nic není zadarmo, ale Vy jste člověk, u kterého je Boží pomoc v těch nejlepších rukou. Také jsem zažila jednou situaci, kdy jsem byla přesvědčena, že mi v poslední chvíli byla seslána shora pomoc. Díky za Váš silný zážitek.

Eliška Murasová 5.11.2017 15:57

Silný zážitek ve všech směrech.Muselo vám být těžko.Díky za šťastný konec.Určitě nad váma někdo držel ochrannou ruku.

Věra Ježková 5.11.2017 15:56

Moc hezky napsaný příběh s dobrým koncem. Zvládla jste to perfektně.

Jana Šenbergerová 5.11.2017 15:51

Také jsem zažila pár takových cest, kdy jsem byla vděčná za to, že jsem si nepolámala kosti a nevypustila duši. Na takové se většinou nezapomíná ... Někdy jen díky jim člověk vidí a vnímá věci, ke kterým by se jinak nedostal. Pěkný zážitek.

Blanka Macháčková 5.11.2017 12:28

Děkuji za některé informace pro mě úplně nové. Vzhledem k tomu, že mi víra v Boha nebyla dána, musím věřit sama v sebe. Určitě bych ale při takovém bloudění také děkovala někam tam nahoru.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová