FOTO: Česká televize

Takový byl pan Menšík

13. 11. 2017

Můj příběh

Autor: František Schmíd

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 14.11.2017 23:46

Příjemné vzpomenutí, také jsem pana Menšíka měla ráda. Byla jsem jednpu na jeho představení v našem divadle. Jeho vyprávění nemělo konce, nakonec ho pořadatelé museli ukončit, protože už mělo začít další vystoupení. Když zemřel, cítila jsem to , jako by mně zemřel příbuzný.

Lidmila Nejedlá 14.11.2017 20:02

Měla jsem ho ráda a vzpomínám.

Naděžda Špásová 14.11.2017 10:44

Pana Menšíka jsem osobně párkrát zažila. Uměl být zábavný, ale občas uměl být i dost nepříjemný. Ale byl to pan herec, to se mu upřít nedá.

Jana Šenbergerová 14.11.2017 09:04

Bakalářské příběhy a "staré" herce jsem měla ráda. Věřím, že nad albem se dobře vzpomíná.

Marie Ženatová 14.11.2017 08:51

Díky za hezkou vzpomínku...

Libor Farský 14.11.2017 06:41

Výborně, Františku. Jsou někde k vidění Bakaláři dle Vašeho námětu?

Alena Tollarová 13.11.2017 20:39

To Vám věřím, že na setkání rád vzpomínáte.

Jitka Hašková 13.11.2017 20:31

Mooc krásná vzpomínka.

Blanka Macháčková 13.11.2017 20:03

To muselo být milé setkání.

Zuzana Pivcová 13.11.2017 17:38

To je moc hezká vzpomínka a také dobrá charakteristika pana Menšíka. Ačkoliv byl velký a oblíbený herec, nedělal ze sebe primadonu. A to řada těch dnešních naopak dělá, ačkoliv nemá proč.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová