Foto: archiv autorky

Jak jsem napsala svou první knížku

15. 11. 2017

Můj příběh

Autor: Libuše Křapová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 15.11.2017 15:57

Mám z toho radost, protože píšeš pro děti moc hezky. Držím pěsti, jen mě překvapilo, že to nebude knížka pohádek.

Marie Seitlová 15.11.2017 15:49

Libuš, také držím palce.

Eva Mužíková 15.11.2017 14:58

Libuško, držím palce už dnes, 25. se drž zase Ty....

Marie Novotná 15.11.2017 14:08

Věřím,že všechno dobře dopadne a knížka brzy bude vytištěna.Zdravím Matyldu .

Zuzana Pivcová 15.11.2017 14:06

Libuško, moc bych Ti to přála, protože Tvé krásné pohádky by si vydání zasloužily. Já sama se o vydání své "tvorby" zatím stále nestarám.

Libuše Křapová 15.11.2017 13:54

Holky, díky :-)

Blanka Macháčková 15.11.2017 13:51

Já vám také držím palce a to i při získávání sponzorů. Jste odvážná a trpělivá.

Alena Vávrová 15.11.2017 13:22

Libuško, držím palce už nyní!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová