Foto: archiv autorky

Jak jsem napsala svou první knížku

15. 11. 2017

Můj příběh

Autor: Libuše Křapová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 17.11.2017 06:04

Libuško přeji moc a moc štěstí...

Libuše Křapová 16.11.2017 12:17

Liborku, díky, já to četla i ti tam odpověděla . moc ti děkuji :-)

Libor Farský 16.11.2017 11:34

Libuško, poslal jsem Ti pár řádků na blog Matyldy.

Libuše Křapová 15.11.2017 21:13

Alenko, nedám. A vydám :-) Tohle je první, další budou následovat. Doufám, že jsem to teď nezakřikla :-) Mluško, potěšilo mne, že se ti to líbilo :-) Elenko, ano, drž mi palce, ať to všechno hladce proběhne. Díky

Alena Tollarová 15.11.2017 20:23

Libuško, nedej se a vydej se!

Hana Rypáčková 15.11.2017 19:00

Libuško, odvážným štěstí přeje a věřím, že se to podaří.

Elena Valeriánová 15.11.2017 17:50

Libuško, to je super. Další zajimavá žena z našich řad. Budu Ti držet pěsti a přeji hodně štěstí.

Libuše Křapová 15.11.2017 16:59

Děvčata, všem díky za povzbuzení. Na pohádky přijde řada třeba příště :-)

Věra Ježková 15.11.2017 16:34

Bylo mi potěšením dozvědět se o vašem psaní. Se zájmem jsem si prohlédla váš blog. Píšete moc hezky. Já jsem knihy psala pouze v rámci své pracovní náplně. Dětskému světu nerozumím, nedokážu si vymýšlet příběhy. Psát umím pouze o tom, co znám. 25.11. si na vás vzpomenu.

Naděžda Špásová 15.11.2017 16:12

Libuško, moc ti to přeji a hlavně držím palce, třeba bych to pak mohla koupit vnučce, bude jí 5.12. 10 let. Tak tfuj tfuj tfuj pro štěstí. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová