Foto: autorka

Pražské obrázky

13. 11. 2017

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Tollarová 29.11.2017 19:39

Sluší se poděkovat za vaši přízeˇn a krásné komentáře. Věřte mi, že si jich moc vážím a děkuji vám za ně. Znovu jsem si při prohlížení připomněla tu příjemnou atmosféru. Jestlipak se někdo vydal do Clam Gallasova paláce? To bych ráda věděla.

Soňa Prachfeldová 16.11.2017 08:54

Překrásné !

Dana Puchalská 14.11.2017 23:59

Paráda!!!!!!!!!!!!!!Víc slov není třeba. Fakt.

Dagmar Bartušková 14.11.2017 20:08

Zase pěkný článek a fotky, které jsou mi nějak povědomé. A což teprve ten Zlaťák se Stříbrňákem!

Lidmila Nejedlá 14.11.2017 19:55

Taková spousta krásných fotek, ty šikulko!

Marie Ženatová 14.11.2017 08:46

Díky za krásné fotečky i s popisem...

Marie Seitlová 14.11.2017 08:20

Ali dík za krásnou procházku Prahou. Fotky máš kouzelné.

Libor Farský 14.11.2017 06:54

Šmarjá, Alenko, vždyť to je přímo profesionální fotoreportáž! Ty tedy válíš! Já, starý Pražáček, si u toho rochním. A také bych rád viděl Zuzanu s Honzou...

Eva Balúchová 13.11.2017 22:57

Krásné fotky,už se těším až se zase spolu projdem Prahou.

Marta Nosková 13.11.2017 21:02

Musel to být krásný výlet! Díky Alenko, žes nám tu krásu zvěčnila a hezky popsala.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová