Mýty o seniorech zbořeny

Každý se stane jednou seniorem.Nejlépe je trávit čas v různorodé společnosti !

Jsou do průměru zahrnuti senioři z TV Šlágr? Musí jich být nezanedbatelné množství, když dokážou televizi uživit (viz TV Regina).

Znám mladé lidi kteří se chovají hůř než ti co se jim říká s oblibou senior.Protože někdo se už jako senior chová od mládí .Dřív se tomu říkalo stará(ý) mladá(ý).Celý život jsem se pohybovala mezi mladými lidmi i starší generací a bylo to znát. Ráda na to nyní v důchodu vzpomínám. A důchod si umím jaksepatří vychutnat.

Když jsem si přečetla ten tučně napsaný úvod, už bych nemusela číst dál. K mé obecné charakteristice to stačí.

Pohybuji se v prostředí,kde věk nehraje ŽÁDNOU roli a jsem spokojená.Berou mne takovou,jaká jsem.A já je též.Mám věk na to,aby mi mohli říkat senior,tak proč se zlobit.Tak to je.Nedělám se mladší a snažím se nebýt starší.Proti věku,není léku.

Mezi mladými lidmi se nepohybuji, ani mi to nechybí, ale jako seniorka si nepřipadám. Pracovat už nechci, případné slevy pro seniory využívám. Peníze považuji za nutné zlo, k lékařům chodím kvůli průběžné údržbě, dechovku nesnáším, aktivní jsem přiměřeně své povaze.

Ano, Elenko, je to tak. V televizi ve zprávách je senior/ka každý člověk přes šedesát, o sedmdesátileté ženě jsem slyšela mluvit jako o stařence. Teď před pár dny byl v TV - nevím, jaká stanice - rozhovor se mužem okolo osm - devadesáti? , mluvilo se špatné zkušenosti z války - a reportérka před vlastním rozhovorem s uznáním pronesla - ještě si to pamatuje. Pán byl naprosto v obraze, mluvil logicky, bez roztřeseného hlasu či zbytečných odmlk. Ale pro moderátorku to byl stařec, který si to "ještě pamatuje"!

Také se cítím moc dobře mezi různorodou společností. A úplně nejlépe mezi mladšími dětmi a jejich rodiči - vždy lehce najdeme zajímavé téma k vzájemnému popovídání...

V minulém roce jsem byla pozvána na Den seniorů do našeho pečovatelského domu. Akci byla pořádaná ve spolupráci s obcí. Organizace se ujaly o deset - patnáct let mladší dámy ode mne. Vadilo mi, že s námi jednaly jako bychom všichni byli senilní a nad hrobem. Bylo mi to hodně proti srsti. Nerada chodím na takové akce. Přitom třeba čtení v pečovatelském domě v mém čtenářském kroužku je krásná, oboustranně krásná věc.

No vida. A to jsem si myslel, že jsem asi výjimka, protože jsem se jako učitel na SŠ a VOŠ většinu svého aktivního života pohyboval mezi mladými lidmi.