ilustrační foto: pixabay.com

Kladívko v polích

24. 11. 2017

Můj příběh

Autor: František MENDLÍK

Hodnocení:

(4.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František MENDLÍK 30.11.2017 12:00

Dráha má opravdu hezké uniformy pro průvodčí a výpravčí jsou elegantní. Ale na stavědlech se slouží v civilu. Takže ať tam slouží třeba v podvlékačkách, jenom když postaví správně vlakovou cestu.

František MENDLÍK 30.11.2017 11:50

Honzíku máš zcela pravdu. Vždyť v padesátých letech byli za vzor dáváni sovětští strojvedoucí v parních lokomotivách. Hleděli z budky v parádních stejnokrojích se zlatými nárameníky. A Britští letci létali v uniformách.

Jan Krones 30.11.2017 10:08

Perfektní výsledek a slušný vzhled se navzájem nevylučují.

František MENDLÍK 29.11.2017 21:31

Honzíku já jsem měl vždy heslo Nejdůležitější je výsledek. A když už jsme o toho zevnějšku, my jsem ještě měli zlaté nárameníky. To byla větší paráda nežli dnes.A přesto mne to nedojímalo. Mám odpor k uniformám všeho druhu.

Jan Krones 29.11.2017 21:13

Nemáš úplně pravdu s tím výpravčím v podvlékačkách. Šaty dělají člověka. Jako kravaťák jsem vždycky vyjednal lepší cenu a podmínky, než když jsem byl v oděvu do terénu. A když špinavé vagóny a nádraží, tak alespoň ten vyžehlený s plácačkou…

František MENDLÍK 26.11.2017 16:58

Možná proto mají moje železničářské povídky hlavu a patu a vyznačují se dokonalou znalostí prostředí. jsou částečně autobiografické a pravdivé. neumím fabulovat. Takže na dráze bývá Fanouš Rendl v alternaci s Lojzou Bernátem.

František MENDLÍK 26.11.2017 16:54

Lidmilo já jsem pracoval na dráze po celý život, to jest 43 let jako výpravčí vlaků. Dopisoval jsem do celostátního časopisu Železničář a otiskli mi 62 humoristických povídek.

Lidmila Nejedlá 26.11.2017 15:55

Františku, lidé, kteří znají práci na dráze se musí bavit. Fanouš Rendl jsi asi ty, viď.

Libor Farský 24.11.2017 17:19

Nebo taky "Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán"

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha