ilustrační foto: pixabay.com

Talenty na nesprávném místě

26. 11. 2017

Můj příběh

Autor: František MENDLÍK

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 29.11.2017 00:48

Při čtení Vašeho článku se mi vybavila vzpomínka na tatínka, který také hrával šachy a jako holku mě to i naučil. Žádní mistři z nás nebyli, ale byla to krásná rodinná atmosféra, maminka nám střídavě radila a bylo veselo.

Eliška Murasová 26.11.2017 19:25

Hezky jsem si početla a pobavila se.Takové, co nevypadají a umí, nebo když chtějí, tak umí, taky občas potkávám.

František MENDLÍK 26.11.2017 17:01

Paní Jano, ty příběhy jsou pravdivé. Neumím fabulovat. Prostě stačí vyhrabat z paměti příběh. No a ta paměť dosud slouží.

Jana Šenbergerová 26.11.2017 13:34

Takových talentů by se našlo! Pěkně ten šachista svůj výpadek zdůvodnil. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová